1) 2 ČJL - Česká literatura do konce 18. století

ČESKÁ LITERATURA DO KONCE 18. STOLETÍ

|CHARAKTERISTIKA AUTORA|

Původ a epocha [Staroslověnské písemnictví]:

Bratři ze Soluně, kteří byli posláni na Velkou Moravu na žádost knížete Rastislava.

Přišli v roce 863, usilovali o rozšíření křesťanství a zavedení slovanského jazyka do liturgie.

Zavedení slovanského kulturního jazyka staroslovenština, slovanského písma hlaholice a později na cyrilici.

Také se snažili o vybudování základů vzdělanosti.

|DÍLA|

PROGLAS:

Žánr (veršovaná předmluva) k překladu evangelií.

ZÁKON SUDNYJ LJUDEM:

Je první staroslověnsky psaný právní spis.

Text je určen zejména laikům, tedy civilnímu obyvatelstvu.

Velmi pravděpodobným místem vzniku je Velkomoravská říše.

NOMOKÁNON:

Je sbírka právních předpisů obsahující prvky z obojího práva, římského i kanonického práva.

Z řečtiny jej přeložil starší ze soluňských bratří.

• Konstantin a Metoděj

• Kristiánova Legenda

• Hospodine, pomiluj ny

• Kosmas

• Alexandreida

ČESKÁ LITERATURA DO KONCE 18. STOLETÍ

|DÍLO|

Původ a epocha [Latinsky psaná česká literatura středověku]:

Žánr (próza), celý název: Život a umučení svatého Václava a jeho babičky Ludmily.

Spis o počátcích křesťanství a o prvních českých světcích.

O životě sv. Ludmily a sv. Václava.

Staví se obranu staroslověnské literatury, popisuje počátky dějiny státu a křesťanství u nás.

Informace o Přemyslovi a pokřtění Bořivoje atd.

• Kristiánova Legenda

• Hospodine, pomiluj ny

• Kosmas

• Alexandreida

• Kronika tak řečeného Dalimila

ČESKÁ LITERATURA DO KONCE 18. STOLETÍ

|DÍLO|

Původ a epocha [Česká literatura středověku]:

Nejstarší první česká duchovní píseň, pravděpodobně z 2. Poloviny 10. století.

Prvky staroslověnštiny dokládají její staroslověnský původ.

Byla zpívána při slavnostech, v kostele i mimo něj.

Stala se hymnou (prosba o mír a úrodu), později i válečnou písní (Karel IV. ji zařadil do korunovačního řádu).

• Hospodine, pomiluj ny

• Kosmas

• Alexandreida

• Kronika tak řečeného Dalimila

• Mastičkář

ČESKÁ LITERATURA DO KONCE 18. STOLETÍ

|CHARAKTERISTIKA AUTORA|

Původ a epocha [Latinsky psaná česká literatura středověku]:

Byl první známý český kronikář, považován za zakladatele českého dějepisectví.

Studoval v belgickém Lutychu.

Děkan svatovítské kapituly.

Na svou dobu velice vzdělaný, dobře se orientoval v soudobém písemnictví, ale i v antické literatuře tyto vědomostí pak využil v díle.

|DÍLO|

KRONIKA ČESKÁ:

Žánr (kronika) příběhy z dob pohanských poddaných starců a vyprávění pamětníků věrohodných svědků o nejstarších pověstech.

I přes některé historické nepřesnosti je významným zdrojem informací o nejstarších dějinách našich zemí (opomíjí však slovanskou liturgii).

• Kosmas

• Alexandreida

• Kronika tak řečeného Dalimila

• Mastičkář

• Podkoní a žák

ČESKÁ LITERATURA DO KONCE 18. STOLETÍ

|DÍLO|

Původ a epocha [Česká literatura středověku]:

Žánr (rozsáhlý veršovaný rytířský epos, epická světská česky psaná báseň) je vytvořená na přelomu 13. a 14. století.

Autor byl pravděpodobně šlechtic z vyšší společenské vrstvy, neboť dobře znal výrazy týkající se rytířského stavu.

Vyjadřuje opovržení nižšími vrstvami, měšťany, sedláky.

Námětem eposu se stal osud makedonského krále Alexandra Velikého.

Děj přiblížen českému prostředí (rysy panovníka Přemysla Otakara II: výzbroj českých vojáků.

Zachovalo se 9 zlomků (3 500 veršů).

• Alexandreida

• Kronika tak řečeného Dalimila

• Mastičkář

• Podkoní a žák

• Jan Hus

ČESKÁ LITERATURA DO KONCE 18. STOLETÍ

|DÍLO|

Původ a epocha [Česká literatura středověku]:

Žánr (kronika) nejstarší česky psaná veršovaná skladba o českých dějinách.

Forma díla má nepravidelný počet slabik, prostě vyprávěcí styl, hovorový jazyk.

Autor anonymní, patrně nižší šlechtic (politická agitace), podpora češství (vlastenecké cítění) podporující u čtenáře národní zájmy.

Varování proti přívalu němectví.

Autorství bylo přisuzováno kanovníkovi Dalimilu Meziříčskému.

Popisuje v 106 kapitolách události od potopy světa až do autorovy přítomnosti, roku 1314.

• Kronika tak řečeného Dalimila

• Mastičkář

• Podkoní a žák

• Jan Hus

• Václav Hájek z Libočan

ČESKÁ LITERATURA DO KONCE 18. STOLETÍ

|DÍLO|

Původ a epocha [Česká literatura středověku]:

Žánr (drama) vznik nejstaršího českého světského dramatu ze 14. století.

Jde o veršovanou satirickou frašku ze středověké tržnice, kde tři Marie kupují mast, aby moly pomazat mrtvé Kristovo tělo.

Ve hře je použít hovorový lidový jazyk, vulgarismy a makaronské verše (střídá se verš česky a latinsky).

Je to zlomek velikonoční hry ale v lidovém prostředí.

Zesměšňující pochybné léčitele (prodavačů šarlatánů) a poměry ve středověké Praze.

• Mastičkář

• Podkoní a žák

• Jan Hus

• Václav Hájek z Libočan

• Bedřich Bridel

ČESKÁ LITERATURA DO KONCE 18. STOLETÍ

|DÍLO|

Původ a epocha [Česká literatura středověku]:

Žánr (Poezie - báseň) nejznámější satirická skladba tzv. Žákovské poezie

Zachycuje spor (ve formě dialogu), který mezi sebou vedou panský sluha a student o přednostech, kdo se má lépe a má pravdu, ale odhalují bídu obou, která pak vyústí rvačkou.

• Podkoní a žák

• Jan Hus

• Václav Hájek z Libočan

• Bedřich Bridel

• Jan Amos Komenský

ČESKÁ LITERATURA DO KONCE 18. STOLETÍ

|CHARAKTERISTIKA AUTORA|

Původ [Česká literatura středověku]:

Literární epocha [husitství]:

Univerzitně vzdělaný kazatel, filozof a teolog (spojení teorie s praxí).

Obracel se k učencům (latinsky), ale také k lidovým vrstvám (česky) jako kazatel v Betlémské kapli.

Inspiroval se teologem J. Wicliffem.

Ve svém kázání se zastával chudých, postavil se proti prodeji odpustků, z něhož se podle něj nejvíce obohacuje papež.

Nad Prahou byl vynesen interdikt (zákaz vykonávání bohoslužeb v češtině) a na něj uvalena klatba.

Odešel proto na venkov, zde začal psát česky.

Rozhodl se předstoupit před sněm v Kostnici, 6. července 1415 upálen.

|DÍLA|

DE ECCLESIA (O CÍRKVI):

Psáno latinsky, kritizuje církev, podle něj je hlavou církve Kristus, ne papež.

Pravý křesťan proto nemusí papeže poslouchat.

KNÍŽKY O SVATOKUPECTVÍ:

Psáno česky; reakce na prodej odpustků, úplatkářství a rozmařilost církve, poukazuje na její úpadek.

POSTILA:

Traktáty a kázání, výklad části Evangelia.

DCERKA:

Otázka výchovy dívek o správném životě dívek a žen.

VÝKLAD VIERY, DESATERA A PÁTEŘE:

Výklad tří základních modliteb (Věřím v boha / Desatero / Otčenáš) určeno těm kteří nemohou chodit na kázání.

O PRAVOPISE ČESKÉM:

Snaha o zjednodušení pravopisu a zavedení didaktických známek.

Odstranění archaismy a počešťování německých slov, zavedení tzv. Nabodeníčko krátké tečka a dlouhé čárka.

• Jan Hus

• Václav Hájek z Libočan

• Bedřich Bridel

• Jan Amos Komenský

• Konstantin a Metoděj

ČESKÁ LITERATURA DO KONCE 18. STOLETÍ

|CHARAKTERISTIKA AUTORA|

Původ a literární epocha [Renesance a Humanismus v Čechách]:

Katolický kněz a kronikář.

Začal na Tetíně pracovat na svém díle, dostal na něj královské privilegium.

Obliba díla u čtenářů, mu přineslo velký úspěch.

|DÍLO|

KRONIKA ČESKÁ:

Žánr (kronika), začíná příchodem Čechů do Čech a končí rokem 1526 poutavé příběhy.

Čerpá z Kosmovy kroniky i jiných pramenů, ale přetvářel, nerozlišoval dohady a fakta, domýšlel si a vymýšlel.

Jeho dílo nelze brát jako historický pramen, přesto má hodnotu literární.

• Václav Hájek z Libočan

• Bedřich Bridel

• Jan Amos Komenský

• Jan Hus

• Mastičkář