Tercie - české dějiny 19.století

Rakousko-Uhersko, na rozdíl od Británie, Francie či Německa, nemělo žádné k (a)   .

Konzervativněji naladění čeští politici se nazývali s (a)   .

Sociální demokraté bojovali za větší práva dělníků a všeobecné (a)   právo.

Podle Bádeniho jazykových nařízení měla být na ú (a)   v českých zemích užívána čeština i němčina.

Úspěchem pro český národ bylo rozhodnutí rozdělit pražskou u (a)   na českou a německou část.

Po rakousko-uherském vyrovnání r. 1867 patřily Čechy, Morava a Slezsko do P (a)   .

Kromě Čechů žily v Rakousko-Uhersku i jiné slovanské národy, například na severu Uherska to byli (a)   .

Čeští politici požadující federalizaci monarchie (austroslavismus) vycházeli do značné míry z myšlenek historika Františka P (a)   .

České země byly v 19. století relativně vyspělé a představovaly p (a)   jádro monarchie.

Nenávist či odpor k Židům se cizím slovem nazývá (a)   .