Mezi ně patří reformace, ekonomické změny, propojení ekonomiky Evropy se zámořím, vědecké poznatky nebo myšlenky osvícenství.

Ačkoliv se tedy společnost i svět měnily, politická situace se příliš nezměnila a v mnoha zemích byla zachována absolutistická vláda krále.

Evropa se mohla učit od tehdejší Anglie, ve které již byl v té době zaveden parlament.

Ve Francii byl dlouhodobě největším plátcem daní tzv. třetí stav, protože jej tvořilo nejvíce obyvatel (obchodníci, inteligence, lékaři, právníci, učitelé, řemeslníci, dělníci, chudina na venkově i nevolníci).

Koncem 18. stol. zde nastává všeobecná nespokojenost, jelikož i privilegovaní obyvatelé se cítí ohroženi, protože cítí, že dosavadní systém je neuchrání a že přijdou o své výsady.

V květnu 1789 svolal král setkání generálních stavů do Versailles, aby zde jednaly o finančních otázkách.

Kdyby se podařilo prosadit zdanění prvních 2 stavů, mohl být klid, ale nestalo se.

17. června 1789 se třetí stav prohlásil za Národní shromáždění (později Ústavodárné shromáždění), reprezentanta národa, protože přece jenom tvořil 96 – 97 % všeho obyvatelstva Francie.

Tento orgán chtěl přijmout ústavu a zrušit absolutismus.