Kdo je vypravěčem příběhu?

Inču-čunův tomahavk „Je to boj ve vodě i na suchu, na život a na smrt. Můžeš tedy i ty zabít Inču-čunu, protože jedině tak by se ti podařilo, abys mohl doběhnout k cedru.“ „ A nebude pro mě mít tvoje smrt zlé následky? „Ne. Když tě náčelník Apačů přemůže, pak nedoběhneš k cíli a tvoji druhové se rozloučí se životem. Když přemůžeš ty jeho, pak dojdeš k cedru, a tím okamžikem jste všichni naprosto svobodní. Ale pojď už!“ Otočil se a já jsem si zatím svlékl lovecký kabát, košili a boty a na hromádku k nim jsem poskládal všechno, co jsem měl v opasku a kapsách u kalhot. Sam při tom bědoval: „Odskáčete si to, sir, šeredně si to odskáčete! Kdybyste se jen viděl! A ten žalostný hlas, divže jste se přitom nerozbrečel! Mám o vás opravdu strach!“ Nemohl jsem mu odpovědět, protože by to náčelníci byli slyšeli. Ale věděl jsem velmi dobře, proč jsem se choval tak trapně a poraženecky. Chtěl jsem Inču-čunu ukolébat, chtěl jsem ho tak říkajíc nachytat na vějičku. A můj průhledný trik zabral! „Ještě jednu otázku, prosím!“ požádal jsem ho, dřív než jsem za ním vykročil. „Dostaneme zase zpátky svoje věci, jestli budeme volní?“ Inču-čuna se netrpělivě zasmál, jako by mu ta otázka připadala úplně bláznivá. „Jistě, dostanete je.“ „Všechny?“ „Všechny.“ „I koně a zbraně?“ Tu se na mě příkře obořil: „Všechny řekl Inču-čuna! Nemáš snad uši? Pulec chtěl závodit s orlem v letu a ptal se ho, co mu dá, když nad ním zvítězí. Jestli plaveš tak hloupě, jako se ptáš, tak náčelník Apačů lituje, že ti za soupeře nevybral starou bábu!“

Označ pravdivé tvrzení.

Inču-čunův tomahavk „Je to boj ve vodě i na suchu, na život a na smrt. Můžeš tedy i ty zabít Inču-čunu, protože jedině tak by se ti podařilo, abys mohl doběhnout k cedru.“ „ A nebude pro mě mít tvoje smrt zlé následky? „Ne. Když tě náčelník Apačů přemůže, pak nedoběhneš k cíli a tvoji druhové se rozloučí se životem. Když přemůžeš ty jeho, pak dojdeš k cedru, a tím okamžikem jste všichni naprosto svobodní. Ale pojď už!“ Otočil se a já jsem si zatím svlékl lovecký kabát, košili a boty a na hromádku k nim jsem poskládal všechno, co jsem měl v opasku a kapsách u kalhot. Sam při tom bědoval: „Odskáčete si to, sir, šeredně si to odskáčete! Kdybyste se jen viděl! A ten žalostný hlas, divže jste se přitom nerozbrečel! Mám o vás opravdu strach!“ Nemohl jsem mu odpovědět, protože by to náčelníci byli slyšeli. Ale věděl jsem velmi dobře, proč jsem se choval tak trapně a poraženecky. Chtěl jsem Inču-čunu ukolébat, chtěl jsem ho tak říkajíc nachytat na vějičku. A můj průhledný trik zabral! „Ještě jednu otázku, prosím!“ požádal jsem ho, dřív než jsem za ním vykročil. „Dostaneme zase zpátky svoje věci, jestli budeme volní?“ Inču-čuna se netrpělivě zasmál, jako by mu ta otázka připadala úplně bláznivá. „Jistě, dostanete je.“ „Všechny?“ „Všechny.“ „I koně a zbraně?“ Tu se na mě příkře obořil: „Všechny řekl Inču-čuna! Nemáš snad uši? Pulec chtěl závodit s orlem v letu a ptal se ho, co mu dá, když nad ním zvítězí. Jestli plaveš tak hloupě, jako se ptáš, tak náčelník Apačů lituje, že ti za soupeře nevybral starou bábu!“

Co v rámci ukázky znamená výraz "pulec"?