ČESKÁ LITERATURA DO KONCE 18. STOLETÍ

|DÍLO|

Původ a epocha [Latinsky psaná česká literatura středověku]:

Žánr (próza), celý název: Život a umučení svatého Václava a jeho babičky Ludmily.

Spis o počátcích křesťanství a o prvních českých světcích.

O životě sv. Ludmily a sv. Václava.

Staví se obranu staroslověnské literatury, popisuje počátky dějiny státu a křesťanství u nás.

Informace o Přemyslovi a pokřtění Bořivoje atd.

ČESKÁ LITERATURA DO KONCE 18. STOLETÍ

|DÍLO|

Původ a epocha [Česká literatura středověku]:

Nejstarší první česká duchovní píseň, pravděpodobně z 2. Poloviny 10. století.

Prvky staroslověnštiny dokládají její staroslověnský původ.

Byla zpívána při slavnostech, v kostele i mimo něj.

Stala se hymnou (prosba o mír a úrodu), později i válečnou písní (Karel IV. ji zařadil do korunovačního řádu).

ČESKÁ LITERATURA DO KONCE 18. STOLETÍ

|CHARAKTERISTIKA AUTORA|

Původ a epocha [Latinsky psaná česká literatura středověku]:

Byl první známý český kronikář, považován za zakladatele českého dějepisectví.

Studoval v belgickém Lutychu.

Děkan svatovítské kapituly.

Na svou dobu velice vzdělaný, dobře se orientoval v soudobém písemnictví, ale i v antické literatuře tyto vědomostí pak využil v díle.

|DÍLO|

KRONIKA ČESKÁ:

Žánr (kronika) příběhy z dob pohanských poddaných starců a vyprávění pamětníků věrohodných svědků o nejstarších pověstech.

I přes některé historické nepřesnosti je významným zdrojem informací o nejstarších dějinách našich zemí (opomíjí však slovanskou liturgii).

ČESKÁ LITERATURA DO KONCE 18. STOLETÍ

|DÍLO|

Původ a epocha [Česká literatura středověku]:

Žánr (rozsáhlý veršovaný rytířský epos, epická světská česky psaná báseň) je vytvořená na přelomu 13. a 14. století.

Autor byl pravděpodobně šlechtic z vyšší společenské vrstvy, neboť dobře znal výrazy týkající se rytířského stavu.

Vyjadřuje opovržení nižšími vrstvami, měšťany, sedláky.

Námětem eposu se stal osud makedonského krále Alexandra Velikého.

Děj přiblížen českému prostředí (rysy panovníka Přemysla Otakara II: výzbroj českých vojáků.

Zachovalo se 9 zlomků (3 500 veršů).

ČESKÁ LITERATURA DO KONCE 18. STOLETÍ

|DÍLO|

Původ a epocha [Česká literatura středověku]:

Žánr (kronika) nejstarší česky psaná veršovaná skladba o českých dějinách.

Forma díla má nepravidelný počet slabik, prostě vyprávěcí styl, hovorový jazyk.

Autor anonymní, patrně nižší šlechtic (politická agitace), podpora češství (vlastenecké cítění) podporující u čtenáře národní zájmy.

Varování proti přívalu němectví.

Autorství bylo přisuzováno kanovníkovi Dalimilu Meziříčskému.

Popisuje v 106 kapitolách události od potopy světa až do autorovy přítomnosti, roku 1314.

ČESKÁ LITERATURA DO KONCE 18. STOLETÍ

|DÍLO|

Původ a epocha [Česká literatura středověku]:

Žánr (drama) vznik nejstaršího českého světského dramatu ze 14. století.

Jde o veršovanou satirickou frašku ze středověké tržnice, kde tři Marie kupují mast, aby moly pomazat mrtvé Kristovo tělo.

Ve hře je použít hovorový lidový jazyk, vulgarismy a makaronské verše (střídá se verš česky a latinsky).

Je to zlomek velikonoční hry ale v lidovém prostředí.

Zesměšňující pochybné léčitele (prodavačů šarlatánů) a poměry ve středověké Praze.

ČESKÁ LITERATURA DO KONCE 18. STOLETÍ

|DÍLO|

Původ a epocha [Česká literatura středověku]:

Žánr (Poezie - báseň) nejznámější satirická skladba tzv. Žákovské poezie

Zachycuje spor (ve formě dialogu), který mezi sebou vedou panský sluha a student o přednostech, kdo se má lépe a má pravdu, ale odhalují bídu obou, která pak vyústí rvačkou.

ČESKÁ LITERATURA DO KONCE 18. STOLETÍ

|CHARAKTERISTIKA AUTORA|

Původ [Česká literatura středověku]:

Literární epocha [husitství]:

Univerzitně vzdělaný kazatel, filozof a teolog (spojení teorie s praxí).

Obracel se k učencům (latinsky), ale také k lidovým vrstvám (česky) jako kazatel v Betlémské kapli.

Inspiroval se teologem J. Wicliffem.

Ve svém kázání se zastával chudých, postavil se proti prodeji odpustků, z něhož se podle něj nejvíce obohacuje papež.

Nad Prahou byl vynesen interdikt (zákaz vykonávání bohoslužeb v češtině) a na něj uvalena klatba.

Odešel proto na venkov, zde začal psát česky.

Rozhodl se předstoupit před sněm v Kostnici, 6. července 1415 upálen.

|DÍLA|

DE ECCLESIA (O CÍRKVI):

Psáno latinsky, kritizuje církev, podle něj je hlavou církve Kristus, ne papež.

Pravý křesťan proto nemusí papeže poslouchat.

KNÍŽKY O SVATOKUPECTVÍ:

Psáno česky; reakce na prodej odpustků, úplatkářství a rozmařilost církve, poukazuje na její úpadek.

POSTILA:

Traktáty a kázání, výklad části Evangelia.

DCERKA:

Otázka výchovy dívek o správném životě dívek a žen.

VÝKLAD VIERY, DESATERA A PÁTEŘE:

Výklad tří základních modliteb (Věřím v boha / Desatero / Otčenáš) určeno těm kteří nemohou chodit na kázání.

O PRAVOPISE ČESKÉM:

Snaha o zjednodušení pravopisu a zavedení didaktických známek.

Odstranění archaismy a počešťování německých slov, zavedení tzv. Nabodeníčko krátké tečka a dlouhé čárka.

ČESKÁ LITERATURA DO KONCE 18. STOLETÍ

|CHARAKTERISTIKA AUTORA|

Původ a literární epocha [Renesance a Humanismus v Čechách]:

Katolický kněz a kronikář.

Začal na Tetíně pracovat na svém díle, dostal na něj královské privilegium.

Obliba díla u čtenářů, mu přineslo velký úspěch.

|DÍLO|

KRONIKA ČESKÁ:

Žánr (kronika), začíná příchodem Čechů do Čech a končí rokem 1526 poutavé příběhy.

Čerpá z Kosmovy kroniky i jiných pramenů, ale přetvářel, nerozlišoval dohady a fakta, domýšlel si a vymýšlel.

Jeho dílo nelze brát jako historický pramen, přesto má hodnotu literární.

ČESKÁ LITERATURA DO KONCE 18. STOLETÍ

|CHARAKTERISTIKA AUTORA|

Původ a literární epocha [Baroko v české literatuře]:

Člen jezuitského řádu (misionář), básník a překladatel, profesor rétoriky.

Zemřel, když pomáhal ošetřovat nemocné morem.

Psal legendy, písně, básně i náboženská a didaktická díla.

|DÍLO|

CO BŮH? ČLOVĚK?

Žánr (lyrická báseň rozsáhlá mystická skladba), v níž se zamýšlí nad tajemstvím boží existence a pomíjivostí lidského života.

Promluva samotného básníka v první osobě k bohu.

Typická kontrast a bohatá metaforika.

ČESKÁ LITERATURA DO KONCE 18. STOLETÍ

|CHARAKTERISTIKA AUTORA|

Původ a literární epocha [Baroko v české literatuře]:

Zakladatel moderní pedagogiky (učitel národů).

Proslavil se jako autor jazykových učebnic, teoretických spisů o výchově a reformátor školství.

Nejznámější osobností české emigrace tohoto období.

Žil na hranici humanismu a baroka.

Narodil se v Nivnici na Moravě, ve 12 letech osiřel.

Roku 1621 uprchl, ztratil část rukopisů a zemřela mu na mor žena a děti.

Byl posledním biskupem Jednoty bratrské.

Život v Lešně – zde mu zemřela druhá žena, při požáru velkou část majetku ztratil.

Shořelo nenahraditelné dílo: Poklad českého jazyka (slovník všech slov).

Odjezd do Amsterdamu – zde zemřel, pochován v Naardenu.

|DÍLA: SPISY NÁBOŽENSKÉ A FILOSOFICKÉ|

LISTOVÉ DO NEBE:

5 fiktivních dopisů chudých Kristovi, výzva k smíšenému řešení konfliktu.

Spis, kde se zamýšlí nad situací chudých, kritizuje současné problémy.

O POEZII ČESKÉ:

Pojednání o zásadách časoměrné prozódie, snaží se o obrodu českého Básnictví.

TRUCHLIVÝ:

Žánr (alegorický spis), zamyšlení nad rozporem rozumu a víry, napsal je po smrti své první ženy a dětí.

Snaží se hledat východisko ze zmatků a nejistot doby.

LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE:

Žánr (alegorický příběh), vypravěč se ocitá v okrouhlém městě uprostřed nicoty.

Jeho průvodci všezvěd všudybud a mámení mu líčí krásy dobře jdoucího světa, poutník však vidí jen klam, marnost, faleš, bídu a smrt.

Chce odtud utéci, ale nemá kam, východisko ze zmatků tohoto světa nachází v otevření svého srdce, aby do něj mohl vstoupit ježíš kristus.

KŠAFT UMÍRAJÍCÍ MATKY, JEDNOTY BRATRSKÉ:

Spis napsaný česky, alegorická forma závěti.

Vyjadřuje víru, že se odkazu jednoty ujme český a moravský lid.

|DÍLA: SPISY PEDAGOGICKÉ|

INFORMATORIUM ŠKOLY MATEŘSKÉ:

Dílo určené matkám a chůvám, upozornil na význam výchovy v předškolním věku.

BRÁNA JAZYKŮ OTEVŘENÁ:

Žánr (jazyková učebnice latiny) překonal metodu memorování celých vět a nahradil ji názorným výkladem.

Postup od jednoduššího ke složitějšímu.

ŠKOLA HROU:

Žánr (drama) soubor osmi latinských divadelních her.

VELKÁ DIDAKTIKA:

Žánr (učebnice pedagogiky), přeložena do všech evropských jazyků.

Souhrn zásad moderního vyučování a výchovy.

Koncepce vzdělávání ve 4 etapách po 6 letech (škola mateřská, obecná, latinská a univerzita).

ORBIS PICTUS (SVĚT V OBRAZECH):

Žánr (první obrázková čtyřjazyčná učebnice) s názornými ilustracemi, vzorem výuky cizích jazyků.