Ústavodárné národní shromáždění vypracovalo republikánskou ústavu; po vzoru USA byl do čela státu postaven prezident, volený na čtyři roky a vybavený silnou výkonnou mocí. V prosinci 1848 byl prezidentem republiky zvolen přívrženec strany pořádku, Napoleonův synovec, Ludvík Napoleon Bonaparte. Ludvík Napoleon sice přísahal na republikánskou ústavu, ve skutečnosti ale postupně utlačoval mocenské pozice ostatních. V listopadu 1852 se Franci stala podruhé císařstvím v čele s Napoleonem III. Do čela se postavila strana bonapartistů, kteří oslabovali zákonodárnou moc a kombinovali ji se zdánlivou lidovostí (lidové sněmy).

František Palacký odmítl dne 11. dubna 1848 zúčastnit se jednání frankfurtského parlamentu s tímto odůvodněním: Jsem Čech rodu slovanského, i se vším tím nemnohým, co mám i co mohu, oddal jsem se zcela i navždy ve službu svému národu. Tento národ malý sice jest, ale odjakživa zvláštní a sám o sobě stávající. Panovníci jeho účastnili se od věků ve svazku knížat Německých, národ ale sebe sám nikdy k národu německému nepočítal, aniž také od jiných po všecka století kdy k němu byl počítán... Žádá-li ale kdo, aby na tento dosavadní svazek mezi knížaty nyní spojil se národ český sám s národem německým, jest aspoň toto vždy požadavek nový, nemající žádného historického základu právního, jemuž já o své osobě hověti oprávněn se necítím ,pokud neobdržím k tomu výslovného i platného mandátu.