Eduard Petiška: Staré řecké báje a pověsti - Perseus

Perseus neotálel. Připravil se na cestu a dychtivý dobrodružství, ihned vyrazil. Zapadající slunce mu ukázalo směr jeho putování. Plavil se po moři a cestoval po souši. Razil si cestu ohromnými lesy plnými zvěře a ptactva, přecházel pohoří a brodil se řekami. Dlouho, předlouho putoval stále na západ.

Bohyně Pallas Athéna sledovala jeho cestu. Byla vždy ochránkyní statečných mužů a Perseova odvaha se jí líbila. Zjevila se Perseovi a oslovila ho:

"Jsi statečný, Persee, ale statečnost sama o sobě by ti nepomohla. Musíš vědět, jak si máš počínat, aby ses vrátil domů živ a zdráv. Poradím ti. Na Gorgony nesmíš pohlédnout. Těžko bys však s Medusou bojoval, kdyby ses na ni nedíval. Proto ti dám kovový štít. Leskne se jako zrcadlo a dobře v něm budeš moci Gorgony pozorovat. Jejich obraz ti neuškodí. Obyčejným mečem bys Meduse hlavu neuťal, vezmi si proto tenhle ocelový srp. Ale především musíš získat od nymf okřídlené střevíce, kouzelnou mošnu a přílbu, která dělá lidi neviditelnými. Pojď, ukážu ti cestu ke třem stařenám. Jsou to sestry Gorgon a vědí, kde nymfy žijí."

Perseus bohyni poděkoval, vzal lesklý štít a srp a šel, kam mu ukázala. V pusté kamenité končině stála špinavá chatrč. V ní bydlily tři stařeny, sestry Gorgon. Už z dálky slyšel Perseus, jak se stařeny hádají. Měly dohromady jen jeden zub a jedno oko. Nikdy se nemohly dohodnout, která z nich si má oko a zub půjčit. Sotva si jedna stařena oko půjčila a rozhlédla se, už se na ni sápala druhá a chtěla se taky podívat. Sotva se oka zmocnila druhá stařena, už jí ho brala třetí. A o zub se přely jako o oko.

"Kdo jde?" volaly stařeny. Zaslechly Perseovy kroky, ale neviděly ho, neboť se přely o oko a žádná se ho nemohla zmocnit. "Ať jsi kdokoliv," křičela první stařena, "pojď, a rozsuď nás!" "Rozsuď nás, ať dostanu své oko!" volala druhá stařena. "Nevěř," ječela ta třetí, "já jsem teď na řadě! Oko mám dostat já!"

Perseus přijal z rukou stařen oko a zub a řekl:
"Proč bych vás nerozsoudil? Oko i zub si vezmu a bude po hádce."

Stařeny se daly do nářku, tápaly kolem sebe rukama a chtěly Persea chytit. Ale bez oka byly slepé a hmataly do prázdného vzduchu. Poznaly, že Persea nechytí a začaly prosit:

"Vrať nám oko. Splníme ti přání, když nám oko a zub vrátíš."

"Povězte mi," řekl Perseus, "kudy se dostanu k nymfám, které skrývají okřídlené střevíce, kouzelnou mošnu a přílbu. Až se to dovím, vrátím vám oko a zub."

"Přej si něco jiného," přemlouvaly stařeny Persea. Perseus nechtěl vědět nic jiného a nepovolil. Stařeny dostaly strach, že by Perseus mohl odejít a oko a zub jim odnést. S bědováním a nářkem mu prozradily cestu k nymfám.