Malý ptáček ohniváček nepije a nejí, ale svůj chrám chraň si před ním víc než před zloději.

Znám já jeden domeček bez dveří a okéneček. Chce-li nájemník ven, stěnu musí prolomit.

Mám zlatou sukýnku a sto hnědých očí, za sluncem se ráda ta panenka točí.

Jedna babka kulatá má sto sukní ze zlata, když ji jednu svléknout zkusíš, rozplakat se při tom musíš.

Nehezký zrodí se, ve schránce vyspí se, krásný pak na květu pyšní se.

Štípu, pazouru nemám, bolest žádnou nečiním, a přece každý slzí, kdo mrtvého mne bere.

Bydlím v lesích, a nejsem myslivec, mezi skalami, a nejsem jezevec, žádné řeči nerozumím, přec každou mluvím a vždy mám slovo poslední.

Do hluboké řeky skočí, a vůbec se nenamočí, můžeš do něj bušit holí, ani ho to nezabolí.

Maličký vojáček, hubený jak tříska, když jede do boje, vesele si píská. Ten, kdo ho zabije, vlastní krev prolije.

Leží závoj na cestě, nepatří žádné nevěstě. Zvednout ho nemůže člověk žádný, pro vítr to je však úkol snadný.

Sedí pán na vršku, má měkkou podušku, často se smekne, nic se nelekne.

Vaří se to, peče se to, smaží se to, nejí se to,

Ouško mám - neslyším. nožku mám - neběhám.

Země mám, však bez lidí, město mám, však bez domů, řeky i moře mám, však bez vody.

Ze střechy se na svět dívá, nezamává, nezakývá. Roste shora dolů k zemi. nehýbe se a je němý. Sotva slunze zazáří, už má slzy na tváři.