Absolutní rezignaci na možnost jakéhokoli poznání.

Uvědomění si vlastní nevědomosti jako výchozí bod pro skutečnou moudrost a hledání poznání.

Ironickou kritiku ostatních filozofů, kteří si mysleli, že vědí všechno.

Potvrzení, že jediné jisté vědění pochází od bohů skrze věštírnu v Delfách.

Protože neznají skutečné dobro; zlo je důsledkem nevědomosti.

Protože jsou od přírody zákeřní a zlí.

Protože je k tomu nutí vnější okolnosti a společenský tlak.

Protože vědomě odmítají konat dobro, i když ho znají.

Byl jejím velkým zastáncem, protože dávala hlas všem občanům.

Byl k ní lhostejný, protože se soustředil pouze na etiku jednotlivce.

Podporoval ji, ale navrhoval dílčí reformy pro její zlepšení.

Kritizoval ji s argumentem, že vládnout by měli moudří a znalí, nikoli nevzdělaný dav.

Protože věřil v platnost zákonů a principů, které celý život hlásal, i když se obrátily proti němu.

Protože byl příliš starý a unavený na to, aby začal nový život v exilu.

Protože doufal, že jeho smrt vyvolá v Athénách revoluci.

Protože nevěřil, že by mu jeho přátelé dokázali skutečně pomoci utéct.

Pouze v akademických debatách na univerzitách.

V různých oblastech jako je vzdělávání (vedení diskusí), právo (křížový výslech), věda (testování hypotéz) a kritické myšlení obecně.

Primárně v náboženských a etických kodexech.

Jen v historických knihách, v praxi se již nepoužívá.

Smyslový svět je jediná skutečná realita a ideje jsou jen naše myšlenkové abstrakce.

Svět idejí je nedokonalým odrazem smyslového světa.

Smyslový svět je pouze nedokonalým stínem nebo obrazem dokonalého, neměnného světa idejí.

Oba světy existují nezávisle na sobě a nemají žádný vzájemný vztah.

Dokonalé ideje, které jsou pro běžné lidi nepochopitelné.

Filozofy, kteří se snaží ostatním ukázat pravdu.

Lži a manipulace vládců, kteří klamou lid.

Smyslové vjemy a běžné názory, které lidé mylně považují za skutečnou realitu.

Filozofové, protože jako jediní mají skutečné poznání dobra a spravedlnosti (poznání idejí).

Nejbohatší občané, protože mají největší zájem na stabilitě státu.

Vojenští velitelé (strážci), protože dokážou zajistit pořádek a bezpečnost.

Všichni občané prostřednictvím přímé demokracie, protože každý má právo rozhodovat.

Touha (pudy, žádostivost), protože je nejsilnější.

Rozum, protože je schopen nahlížet pravdu a řídit ostatní složky.

Vůle (emoce, odvaha), protože dává člověku sílu jednat.

Všechny tři části by měly mít stejnou moc a rozhodovat společně.

Protože chtěl vychovávat především matematiky a inženýry pro stát.

Protože věřil, že obchod a správa státu vyžadují matematické dovednosti.

Protože považoval matematické objekty za příklad neměnných, dokonalých entit (podobných idejím) a studium matematiky za trénink abstraktního myšlení nutného pro filozofii.

Protože geometrie byla v té době populární a přitahovala do Akademie více studentů.

Čistě přátelský vztah bez jakékoli fyzické přitažlivosti.

Romantická láska, která ale nikdy nedojde naplnění.

Láska k politické moci a slávě.

Cesta duchovního a intelektuálního růstu, která začíná láskou ke krásnému tělu a postupně stoupá k lásce k ideji krásy a dobra samotné.

Aristotelés kladl důraz na empirické pozorování a analýzu konkrétních věcí v tomto světě, zatímco Platón hledal pravdu ve světě idejí mimo smyslovou realitu.

Aristotelés odmítal logiku, zatímco Platón ji považoval za základ poznání.

Aristotelés se zaměřoval pouze na etiku, zatímco Platón se věnoval i přírodním vědám.

Aristotelés věřil v reinkarnaci duše, zatímco Platón ji odmítal.

Snaha vyhýbat se jakémukoli riziku a volit vždy nejpohodlnější řešení.

Ctnost jako rovnováha nebo střed mezi dvěma krajnostmi (nadbytkem a nedostatkem dané vlastnosti).

Kompromis mezi dobrem a zlem.

Průměrný život bez velkých ambicí a vášní.

Dosáhnout bohatství a společenského postavení.

Maximalizovat potěšení a minimalizovat bolest.

Dosáhnout stavu blaženosti (eudaimonia) prostřednictvím rozvíjení ctností a rozumné činnosti duše.

Poznat co nejvíce faktů o světě.

Podle počtu lidí, kteří vládnou (jeden, málo, mnoho).

Podle míry svobody, kterou poskytují občanům.

Podle efektivity státní správy a výběru daní.

Podle toho, zda vládnoucí subjekt (jeden, málo, nebo většina) vládne ve prospěch obecného dobra, nebo ve svůj vlastní sobecký prospěch.

Vzbudit v divácích soucit a strach, a tím je emocionálně očistit a ulevit jim.

Pobavit diváky a odvést jejich pozornost od každodenních starostí.

Morálně poučit diváky ukázáním následků špatných činů.

Kritizovat politické poměry prostřednictvím skrytých narážek.

Platón hledal realitu v hmotném světě, Aristotelés v matematických vzorcích.

Platón i Aristotelés shodně tvrdili, že realita je poznatelná pouze skrze smysly.

Platón věřil, že skutečná realita spočívá v neměnných idejích mimo tento svět, zatímco Aristotelés ji nacházel ve zkoumání konkrétních, pozorovatelných věcí a jejich podstaty.

Platón odvozoval poznání z božského zjevení, Aristotelés z historických záznamů.

Přečtením filozofických textů o štědrosti.

Meditací o ideální štědrosti.

Teoretickým nalezením "zlaté střední cesty" mezi lakotou a rozhazovačností a jejím praktikováním.

Opakovaným konáním štědrých skutků v konkrétních situacích, čímž si vypěstuje návyk a charakterovou vlastnost.