Preromantismus je umělecký směr poloviny 18. století, který vznikl jako reakce na klasicismus a osvícenství. Někdy bývá nazýván přechodovou fází mezi osvícenstvím a romantismem. V literatuře je preromantismus často označován jako sentimentalismus (někdy také plačtivá literatura). Preromantismus zdůrazňuje cit a vášeň, zaměřuje se na vztah jedince k přírodě, dává důraz na fantazii a obrací se k historii. Hojně čerpá z lidové slovesnosti. K lidové slovesnosti řadíme pohádky, pověsti, pranostiky, rčení a další útvary, které se dříve šířily pouze ústním podáním a až později se začaly zaznamenávat písemně. Mezi motivy preromantické literatury můžeme zařadit jezera, hřbitovy, trosky hradů a jiné gotické stavby. Příroda je vyobrazována ponuře - časté jsou motivy noci, měsíčního svitu nebo silné bouřky. Hlavním hrdinou je individualita na kraji společnosti, může se jednat o poustevníka, vězně, chudého studenta či poutníka. V Německu se rozšířilo preromantické literární hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdor), které prosazovalo návrat k emocím a odklonění se od rozumu a vědy. Vůdčí osobností hnutí byl filozof Johann Gottfried Herder. Jedním z nejvýznamnějších představitelů preromantismu a hnutí Sturm und Drang byl německý básník Johann Wolfgang von Goethe. Nejznámější jsou jeho díla Utrpení mladého Werthera (román psaný v dopisech) a Faust (drama ve verších). Hnutí Sturm und Drang proniklo i do hudebního světa, v muzice však nedosáhlo takového významu jako v literatuře. Dalšími významnými preromantickým autorem byl například anglický básník a malíř William Blake, který napsal básnické sbírky Zpěvy nevinnosti a Zpěvy zkušenosti. Když je řeč o preromantických velikánech, nesmíme opomenout ani francouzského spisovatele Jeana-Jacquese Rousseau a jeho pedagogický román s názvem Emil, aneb O výchově z roku 1762.

Nejvýznamnějším představitelem francouzského preromantismu byl filozof Jean-Jacques Rousseau, který ve svých dílech prosazoval názor, že člověk se rodí nezkažený a k jeho korupci přispívá civilizace. Proto Rousseau ve svých názorech prosazoval návrat k přírodě, která v člověku probouzí jeho přirozenost a dobrotu. Své myšlenky shrnul v pedagogickém románu Emil, čili O výchově z roku 1762. Další preromantický představitel z francouzských řad je Antoine-Francois Prévost, autor románu Manon Lescaut, který vyobrazuje rozkol mezi láskou a touhou po majetku. V Německu se utvořilo preromantické myšlenkové hnutí Sturm und Drang, jehož nejznámějším představitelem byl Johann Wolfgang Goethe. Mezi jeho významná díla patří román psaný formou dopisů a deníkových záznamů - Utrpení mladého Werthera - a veršovaná tragédie - Faust. Fridrich Schiller, velký přítel Goetheho a další významný básník generace Sturm und Drang, se proslavil dramatem Loupežníci a oslavnou písní Óda na radost, kterou později zhudebnil Beethoven a v roce 1985 se stala hymnou Evropské unie. Ruský literární preromantismus reprezentuje Ivan Andrejevič Krylov a jeho Bajky. V Českých zemích se preromantismus vyznačuje zájmem o lidovou slovesnost (časově preromantismus spadá do začátku národního obrození). K autorům, kteří usilovali o tzv. panslavismus neboli slovanskou vzájemnost (sjednocení všech slovanských národů) patřil například Ján Kollár. Za vrchol jeho tvorby je považována sbírka básní Slávy dcera. K myšlence jednoty slovanských národů se přikláněl i František Ladislav Čelakovský, který byl významným sběratelem lidové slovesnosti. K jeho vrcholným dílům patří Ohlas písní českých a Ohlas písní ruských. K důležitým autorům preromantismu patřili i Václav Hanka a Josef Linda, kteří jsou považováni za autory Rukopisu zelenohorského a Rukopisu královedvorského (Rukopisy měly pocházet ze 14. století, ukázalo se však, že se jednalo o padělky ze století 19.)