Tento proces zahrnuje sebevýchovu, kdy si jedinec sám stanovuje cíle, volí učivo, metody, motivuje se a kontroluje svůj vlastní rozvoj.

Jedná se o hierarchicky uspořádaný systém poznávacích (kognitivních) cílů výuky, který rozlišuje šest kategorií (znalosti, porozumění, aplikace, analýza, syntéza, hodnotící posouzení).

Proces, jehož prostřednictvím si jedinec v průběhu svého života osvojuje kulturu dané společnosti.

Zahrnuje zkušenosti žáků v reálném životě školy, které nejsou oficiálně postižitelné ve vzdělávacích programech a ve formálním kurikulu.

Jde o základní požadavek empirických měření, který klade otázku: „Měříme skutečně to, co zamýšlíme zkoumat, a ne něco jiného?

Evaluace

Jakýkoliv úsek objektivní skutečnosti, v níž probíhají nějaké edukační procesy, například prostředí rodiny, školy nebo sportovního klubu.

Soubor požadavků na vzdělávání, zahrnující podstatné vědomosti, dovednosti a schopnosti, které jsou univerzálně použitelné v běžných pracovních a životních situacích.

Věda zabývající se vzděláváním a výchovou v nejrůznějších sférách života společnosti.

Celoživotní proces, v jehož průběhu si jedinec osvojuje specificky lidské formy chování, jazyk, poznatky, hodnoty a začleňuje se tak do společnosti.

Vzdělávání je:

Soubor základních dokumentů, podle nichž se má řídit odpovídající vzdělávací instituce.

Vzdělávací dokument, který konkretizuje obsah vzdělávání a jeho organizační rámec na určitém stupni školy; vymezuje soubor vyučovacích předmětů a časové dotace.

Kurikulární dokument vymezující cílové zaměření vzdělávání na daném stupni / pro daný obor vzdělávání a očekávané výstupy.

Druh výzkumného postupu, jehož cílem je objasňování jevů na základě vědecké teorie a jehož nálezy musí splňovat požadavky reliability, validity a reprezentativnosti (typ. metody: dotazník, pokus).

Proces, v němž se zvnitřňují postoje, normy a myšlenky do psychiky jedince.

Faktory pozitivně či negativně ovlivňující výchovně-vzdělávací proces (učitel, žák, prostředky).

Způsobilost učitele vyučovat určité předměty na určitém stupni školy.

Stručný výtah z primárního textu zachycující podstatný obsah.

Organizovaná činnost učitele a žáků, jejímž základem je záměrné působení učitele, aby docházelo k učení.

Soubor zákonných dokumentů určujících pravidla fungování škol a výchovných zařízení.

Vědní obor zabývající se vzděláváním osob s postižením nebo poruchami chování.

Záměrný soubor opatření zaměřených na předcházení nežádoucím jevům (např. chování, rizika, problémy).

Psychické napětí vznikající, když jsou naše postoje, informace nebo chování ve vzájemném rozporu.

Vysvětlování příčin chování sobě i ostatním, na základě situace, povahy nebo náhody.

Učení, při kterém se spojují neutrální a podmíněné podněty (typicky známé Pavlovovy pokusy).

Učení prostřednictvím následků chování (odměna nebo trest), popsané např. Skinnerem.

Nevýslovná paměťová stopa pro dovednosti a návyky, kterou neumíme vědomě popsat.

Vývojová tendence dítěte vnímat svět pouze ze své perspektivy, bez dokonale rozvinutého pohledu druhých.

Psychický proces umožňující řešení problémů, zahrnující dispozice a mentální kapacity.

Předjímání nebo očekávání nějakého jevu, které často vede k tomu, že k němu skutečně dojde.

Enkulturace je proces, při kterém si člověk během života osvojuje kulturu dané společnosti.

Socializace se týká pouze období dětství a končí s dosažením dospělosti.

Interiorizace znamená zvnitřňování myšlenek, postojů a norem.

Didaktika je disciplína pedagogiky, která se zabývá teorií vyučování.

Výchova je popsána jako pozorování lidského chování bez záměrného působení.

Vzdělávání je proces záměrného a organizovaného osvojování poznatků, dovedností a postojů.

Školní edukace zahrnuje pouze vzdělávání, nikoliv výchovu.

Kurikulum je chápáno jako vzdělávací program zahrnující cíle, obsah vzdělávání, jeho plánování i hodnocení.