Dopamin je hormon "hledání a chtění" – motivuje nás dárky získat (očekávání), ale nezaručuje dlouhodobé štěstí po jejich získání.

Dopamin je hormon "uklidnění a relaxace" – vyplavuje se až týden po Vánocích, když opadne stres.

Dopamin blokuje chuť nakupovat a nutí nás racionálně šetřit peníze.

Dopamin nemá na nakupování vliv, jeho funkcí je pouze řízení fyzické bolesti.

Kupovat si každý týden novou malou věc, abychom uměle udrželi hladinu dopaminu vysoko.

Investovat peníze do zážitků (cestování, koncerty) spíše než do hmotných věcí, protože na zážitky si zvykáme pomaleji.

Rychle vyměnit starý model telefonu za nový, dokud má ještě nějakou tržní hodnotu.

Ignorovat Vánoce a nic neslavit, abychom se vyhnuli zklamání.

Skutečný nedostatek jídla a základních životních potřeb, kterým trpí lidé pod hranicí chudoby.

Pocit nedostatku a křivdy, který vzniká srovnáním s někým, kdo má víc (i když my sami hlady netrpíme a máme se objektivně dobře).

Stav, kdy nám sociální sítě zablokují účet a my cítíme digitální prázdnotu.

Psychická porucha způsobená nedostatkem spánku a modrým světlem z mobilů.

Protože jsou prokazatelně vždy kvalitnější a vydrží desetkrát déle než levné zboží.

Protože slouží jako signál statusu a sociálního úspěchu pro naše okolí (tzv. Impression Management).

Protože nám to nepřímo nařizuje státní politika pro podporu oběhu peněz v ekonomice.

Protože luxusní zboží je ve skutečnosti levnější, když se započítá inflace a amortizace.

Mozek to ignoruje, protože prefrontální kortex ví, že fotky jsou upravené filtrem.

Aktivují se centra spojená s fyzickou bolestí, protože mozek vnímá sociální vyloučení jako životní hrozbu.

Zvýší se nám fluidní inteligence, protože se inspirujeme, jak lépe vyzdobit svůj byt.

Uvolní se melatonin a my okamžitě usneme únavou.

Že každý dar vytváří u příjemce závazek (sociální dluh), který ho podvědomě nutí laskavost oplatit.

Že dárky by se měly dávat jen dětem do 15 let, dospělí si nic dávat nemusí.

Že hodnota dárku musí vždy odpovídat přesně 10 % měsíčního čistého příjmu dárce.

Že pokud dostaneme dárek, máme právo ho odmítnout bez vysvětlení a bez pocitu viny.

Protože babička by musela tento příjem zdanit a komplikovalo by jí to administrativu.

Protože tím převádíme vztah ze "společenských norem" (láska, péče) do "tržních norem" (obchod), což působí urážlivě.

Protože peníze jsou fyzicky špinavé a u jídla by se neměly předávat.

Protože husa má pravděpodobně nižší tržní hodnotu, než kolik peněz jí chceme dát, a ona by se cítila přeplacená.

Rozhodovací paralýza – neschopnost si vybrat, což často vede k nákupu předražených hloupostí na poslední chvíli.

Zvýšená kreativita a ruční výroba vlastních originálních dárků.

Úplná lhostejnost k Vánocům a ignorování tradic.

Nadměrná konzumace vánočního cukroví jako forma úniku.

IQ se dočasně zvyšuje, protože mozek pracuje v krizovém režimu na plné obrátky.

IQ zůstává stejné, stres ovlivňuje pouze naše emoce, nikoliv kognitivní inteligenci.

Fluidní inteligence klesá (až o 13 bodů), protože "operační paměť" mozku je zahlcena starostmi o přežití.

IQ klesá trvale a už se nikdy nevrátí na původní hodnotu, ani když stres pomine.

Stav hluboké meditace, kdy se soustředíme pouze na svůj dech a klid.

Zúžení pozornosti na akutní problém (např. "dítě chce dárek teď") a ignorování všeho okolo (např. "úrok půjčky je 30 %").

Speciální ulička v obchodním domě, kudy chodí pouze zaměstnanci a VIP klienti.

Schopnost vidět jasně budoucnost a racionálně plánovat rodinné finance na roky dopředu.

Že jsme tak pyšní na své dárky, až nám obrazně "praskne ego".

Že naše vůle funguje jako sval, který se unaví neustálým rozhodováním, a proto večer snáze podlehneme lákavé, ale nevýhodné reklamě.

Že po Vánocích máme prázdný bankovní účet a cítíme se méněcenní.