Situace v Českých zemích po třicetileté válce

V českých zemích vládli od roku 1526 Habsburkové. Po bitvě na Bílé hoře byli účastníci povstání proti císaři popraveni a bylo prosazeno Obnovené zřízení zemské. Po porážce stavovské opozice se tak Habsburkům podařilo prosadit v rakouských i v českých zemích svou absolutistickou vládu, jediným státním náboženstvím se stalo katolické, nekatolická šlechta a svobodní obyvatelé buď konvertovali ke katolictví nebo opustili zemi. Nesvobodní obyvatelé museli ke katolickému náboženství přestoupit povinně.

Šlechta

V českých zemích hrálo i nadále nejvýznamnější hospodářskou úlohu zemědělství. Většina půdy byla v držení šlechty – na části pozemků žili poddaní, kteří drželi půdu dědičně a platili šlechtě daně, druhou část tvořila panská půda, na níž pracovali poddaní v rámci své robotní povinnosti. Po třicetileté válce se proměnilo složení šlechtického stavu. Došlo k úpadku nižší šlechty a na významu nabývala především větší šlechtická panství, často vlastněná šlechtou pocházející z rakouských, německých a románských zemí, která získala panství a statky zkonfiskované účastníkům stavovského povstání. Šlechta budovala na venkově zámky a ve větších městech paláce. V zimním období pak část šlechty pobývala ve Vídni, aby tak byla nablízko panovnickému dvoru. Šlechtické velkostatky byly hospodářskými centry jednotlivých panství, šlechta zakládala manufaktury, věnovala se těžbě dřeva, rybníkářství, pivovarnictví a lihovarnictví.

Robota, připoutání k půdě

Po třicetileté válce klesl v českých zemích počet obyvatel (→ Obr. 1), což vedlo k postupnému nárůstu robotní povinnosti poddaných, na plnění robotních povinností měla totiž vrchnost k dispozici méně lidí. Zároveň docházelo k pevnějšímu připoutání rolníků k půdě – poddaní se nemohli stěhovat bez svolení vrchnosti. Toto opatření mělo zamezit dalšímu úbytku pracovních sil. Souhlas potřebovali i k uzavření sňatku či pokud chtěli poslat své syny studovat na vyšší školy.

Města

V důsledku ustanovení Obnoveného zřízení zemského ztratila zejména královská města svůj dřívější politický vliv. Nadále fungovaly cechy, ovšem cechovní výroba zaostávala za manufakturní. Teprve na počátku 18. století došlo vlivem prosazování merkantilismu k omezení cechovních výsad. Více se rozvíjela města poddanská, kde vrchnost podporovala pořádání trhů a výrobu. Na vzestupu tak byla některá dříve ne příliš významná města jako například Liberec či Rychnov nad Kněžnou.

Židé

V souvislosti s děním ve střední a jihovýchodní Evropě v polovině 17. století docházelo v českých zemích také k růstu počtu obyvatel židovských obcí – přicházeli uprchlíci z Polska a západní Ukrajiny. V roce 1650 byly židovskému obyvatelstvu zrušeny dosavadní výsady. Karel VI. vydal nařízení, které Židy opět uzavřelo v ghettech a stanovovalo maximální počet židovských rodin ve městech. V důsledku toho se legálně směli ženit pouze nejstarší synové.

Nenásilná rekatolizace, jezuité

V pobělohorské době probíhala v našich zemích rekatolizace. První období rekatolizace trvalo zhruba do roku 1680. Byla zřízena nová biskupství v Litoměřicích a v Hradci Králové. Ve snaze změnit náboženské smýšlení obyvatelstva českých zemí hrála významnou roli snaha působit na výchovu mládeže v katolickém duchu, intenzivní misijní činnost a také rozvíjení nejrůznějších poutí, procesí a svátků, které měly být přitažlivé pro obyvatelstvo. V této době byl rozvíjen kult Panny Marie a dalších světců, v roce 1729 došlo ke svatořečení Jana Nepomuckého. Významnou roli sehrál v procesu rekatolizace svou misijní a výchovnou činností jezuitský řád, který vytvořil jednu z nejlepších školských soustav v soudobé Evropě.

Násilná rekatolizace

Kromě těchto nenásilných způsobů obrácení na katolickou víru, kdy bylo dbáno především na to, aby lidé konvertovali z přesvědčení, docházelo také k násilné rekatolizaci. Již v době třicetileté války byla v každém kraji zřízena reformanční komise, která měla na průběh rekatolizace dohlížet, vyhledávat tajné evangelíky a zabavovat jim závadné knihy. Někdy užívala vrchnost k násilné rekatolizaci i vojsko. Až na několik výjimek např. na Ašsku či v podhorských oblastech východních Čech a Moravy se tak většina obyvatelstva záhy hlásila ke katolické víře. Ta hrála v jejich životě zásadní roli mimo jiné díky udělovaným svátostem, které provázely člověka od narození až po smrt.