Po šíleném pádu do nikam Gonzalo ucítil náraz a zatmělo se mu před očima. Najednou se ocitl v jakémsi zámeckém parku. Rozhlížel se. Byl sám, ale měl pocit, že tohle místo už někdy asi navštívil. Uslyšel hlasitý smích a vydal se směrem, odkud zvuk přicházel. Na hraně kašny balancovali dva kluci a hráli kohoutí zápasy. Oba skákali po jedné noze s rukama založenýma na prsou, kterýma naráželi jeden do druhého. Oba se bláznivě smáli. Gonzalo, respektive Benny, popoběhl blíž. Chtěl se také zapojit do hry. Oba kluky musel určitě znát, ten řehot mu zněl až moc povědomě. Když už byl jen pár metrů od nich, prudce se zastavil. To je bratranec Hugo a… a… ten druhý kluk… je on sám, Gonzalo!? Uvědomil si, že se bratrovýma očima dívá sám na sebe, jak skotačí s bratrancem. Cítil se jako blázen. Najednou Hugo prudce narazil do Gonzala, a ten sletěl do vody ve fontáně, jen to šplouchlo. Uvědomil si, že se směje. Nebyl to však jeho smích, ale Bennyho. Všechno bylo zatraceně zmatené. Gonzalovi se však ze snu svého bratra nechtělo odejít. Jenže nic naplat, sen skončil a Benny se v posteli zavrtěl. Gonzalo se rychle narovnal a po špičkách odcupital do své postele. To, co právě zažil, mu otevřelo dveře do nové dimenze života.
Koho viděl Gonzalo v parku?