wayground logo

Free Printable Worksheets

Font size

S
M
L
XL
Worksheets

PEU1

Total questions: 219

Worksheet time: 2hrs 50mins

Name
Class
Date
1.

Vnější smlouvy EU stojí v hierarchii pramenů práva EU:

a)

a. mezi primárním právem EU a sekundárním právem EU

b)

b. vnější smlouvy EU stojí mimo hierarchii pramenů práva EU

c)

c. pod primárním i sekundárním právem EU a musí být tedy s oběma v souladu

d)

d. nad primárním právem EU, které s nimi musí být v souladu

2.

Za uplatňování práva a provádění závazků z práva EU vyplývajících jsou odpovědny/odpovědni:

a)

členské státy

b)

FO a PO členského státu

c)

orgány EU a členské státy

d)

orgány EU

3.

Mezi typické akty sekundárního práva EU patří:

a)

doporučení a stanoviska

b)

všechny možnosti jsou správně

c)

rozhodnutí a nařízení

d)

směrnice

4.

Co je cílem žaloby na nečinnost?

a)

a. zjištění protiprávní neexistence právního aktu orgánu EU

b)

b. zjištění správné nečinnosti orgánů EU

c)

c. zastavit chod orgánu EU

d)

d. zjištění nečinnosti orgánů EU, který nikoho neohrožuje

5.

Politické skupiny v Evropském parlamentu, které jsou součástí evropské demokracie, jsou:

a)

a. plenární zasedání

b)

b. frakce dle čl. 10 odst. 4 SEU

c)

d. předsednické konference

d)

c. předsednictvo

6.

Princip proporcionality

a)

a. se uplatňuje pouze tehdy, pokud se neuplatní zásada subsidiarity

b)

b. má své zakotvení toliko v judikatuře Soudního dvora EU

c)

c. v principu znamená, že členské státy jsou oprávněny přiměřený způsobem působit na činnost EU

d)

d. v principu znamená, že obsah ani forma činnosti EU nepřekročí rámec toho, co je nezbytné k dosažení cílů EU

7.

EU lze charakterizovat jako

a)

konfederaci

b)

federaci

c)

mezinárodní organizaci s prvky federace a konfederace

d)

demokratický právní stát

8.

Směrnici, jakožto pramen sekundárního práva EU, lze obecně charakterizovat jako:

a)

a. akt, který je závazný pro každý stát, kterému je určen, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, směrnice může mít přímý účinek

b)

b. akt s obecnou platností, který je závazný v celém svém rozsahu a je přímo použitelný ve všech členských státech, směrnice nemůže mít přímý účinek

c)

c. akt s obecnou platností, který je závazný v celém svém rozsahu a je přímo použitelný ve všech členských státech, směrnice má zpravidla přímý účinek

d)

d. právně nezávazný akt

9.

Rozhodnutí v řízení o předběžné otázce podle článku 267 SFEU v realitě vydává:

a)

a. soud prvního stupně nebo Tribunál

b)

b. Tribunál nebo Soud pro veřejnou službu

c)

c. Soudní dvůr

d)

d. Evropský soudní tribunál prvního stupně

10.

Obecné zásady unijního práva:

a)

a. jsou nepsaným pravidlem práva EU

b)

b. nejsou pramenem práva EU, nicméně slouží jako výkladová pomůcka SDEU

c)

c. jsou psaným pramenem práva EU

d)

d. právní obyčeje unijního práva

11.

Kompetenční pravomoc států EU znamená, že o dělbě pravomoci mezi členské státy a EU rozhoduje:

a)

členské státy

b)

Evropský parlament

c)

EU

d)

Komise

12.

Pravomoci byly členskými státy svěřeny EU na dobu:

a)

a. určitou, kterou určil každý stát samostatně

b)

b. 50 let

c)

c. neurčitou

d)

d. 20 let

13.

Jaká země vystoupila z EU

a)

VB

b)

Ukrajina

c)

Norsko

d)

Polsko

14.

Vertikální přímý účinek:

a)

a. aplikuje se mezi státy EU

b)

b. aplikuje se mezi jednotlivci navzájem

c)

c. aplikuje se mezi státem a jednotlivcem

d)

d. aplikuje se mezi státy navzájem

15.

Z čeho vyplývá zásada přednosti práva EU před kolidujícími vnitrostátními normami?

a)

a. z judikatury SDEU ve věci 30/62 Da Costa

b)

b. z vnitrostátního práva členských zemí

c)

c. z mezinárodního práva

d)

d. z judikatury SDEU ve věci 6/64 Costa v. Enel

16.

Jaké sankce může Komise navrhnout Soudnímu dvoru EU za to, že členský stát nepřijal opatření k nápravě uvedená v rozsudku SDEU?

a)

a. paušální částku nebo penále

b)

b. pouze penále

c)

c. trest vyhoštění z EU

d)

d. odnětí věci

17.

Mezi výlučné pravomoci EU nepatří oblast:

a)

a. měnové politiky

b)

b. společné obchodní politiky

c)

c. celní unie

d)

d. vnitřní trh

18.

Pojem “implementační doba” se z hlediska pramenů sekundárního práva EU váže k:

a)

nařízení

b)

rozhodnutí

c)

doporučení

d)

směrnici

19.

Jaké jsou důsledky pro vnitrostátní předpis, který je neslučitelný s právem EU?

a)

a. aplikovatelnost neslučitelného vnitrostátního předpisu

b)

b. odstranění vnitrostátního práva

c)

c. neaplikovatelnost neslučitelného vnitrostátního předpisu

d)

d. suspenze evropského práva

20.

Podmínky mimosmluvní odpovědnosti EU za škodu jsou:

a)

a. pouze vznik škody

b)

b. porušení normy práva EU, vznik škody a příčinná souvislost

c)

c. pouze porušení normy práva EU a vznik škody

d)

d. pouze porušení normy práva EU a příčinná souvislost

21.

Princip loajality:

a)

a. zavazuje pouze Evropskou unii, která má povinnost ctít důležité hodnoty členských států

b)

b. funguje oboustranně, čili členské státy jsou povinny k loajalitě k cílům EU, ale také EU musí ctít důležité hodnoty státu

c)

c. zavazuje pouze členské státy, které jsou povinny loajálně přispívat k dosahování cílů unijní integrace

d)

d. má své zakotvení toliko v judikatuře Soudního dvora EU

22.

Mezi platné prameny primárního práva EU dnes NEPATŘÍ:

a)

smlouva o založení ESUO

b)

LZPS EU

c)

Smlouva o EU

d)

EUROATOM

23.

Právo podat předběžnou otázku k SDEU má:

a)

a. pouze žalobce ve vnitrostátním sporu, ale žalovaný nikoli

b)

b. každý z účastníků vnitrostátního sporu, případně i státní zástupce

c)

c. pouze žalovaný ve vnitrostátním sporu, ale žalobce nikoli

d)

d. žádný z účastníků vnitrostátního sporu, pouze vnitrostátní soud

24.

V úředním věstníku EU se nepublikují:

a)

a. legislativní akty EU

b)

b. směrnice EU, v nichž je uvedeno, komu jsou určeny (tj. nejsou určeny všem členským státům)

c)

c. rozhodnutí EU normativní povahy

d)

d. mezinárodní dohody uzavřené Evropskou unií

25.

Žalobou na neplatnost podle čl. 263 SFEU lze přezkoumat:

a)

a. akty Rady

b)

b. akty Evropského parlamentu

c)

c. akty Komise

d)

d. všechny uvedené možnosti jsou správné

26.

Legislativní akty se odlišují od nelegislativních aktů v principu tím, že:

a)

a. LA jsou vždy přijímaný pouze Evropským parlamentem

b)

b. NA jsou vždy přijímány pouze Evropským parlamentem

c)

c. NA jsou vždy přijímány pouze řádným či zvláštním parlamentem

d)

d. LA jsou vždy přijímány pouze řádným či zvláštním legislativním procesem

27.

Pojem vnější smlouvy EU označuje:

a)

a. akty sekundárního práva EU přijímané Komisí výhradně v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU

b)

b. akty sekundárního práva EU přijímané Evropskou Radou či Radou výhradně v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky

c)

c. mezinárodní smlouvy uzavírané mezi EU a subjektem MP

d)

d. mezinárodní smlouvy uzavírané mezi členskými státy a dalšími subjekty mezinárodního práva v oblastech spadajících do působnosti práva EU

28.

Tradiční výčet pramenů práva EU nezahrnuje:

a)

legislativní akty a nelegislativní akty

b)

obecné zásady unijního práva

c)

mezinárodní smlouvy mezi EU a třetími osobami

d)

právní obyčeje unijního práva

29.

O žalobách na náhradu škody způsobenou jednotlivci porušením práva EU rozhoduje/rozhodují:

a)

a. Rada EU

b)

b. Komise

c)

c. SDEU

d)

d. národní soudy

30.

Evropský parlament je:

a)

a. nadnárodní orgán, který zastupuje zájmy EU

b)

b. kolektivní permanentní nadnárodní orgán, který zastupuje zájmy občanů EU

c)

c. kolektivní nepermanentní nadnárodní orgán, který zastupuje zájmy občanů EU

d)

d. kolektivní permanentní orgán, který zastupuje zájmy EU

31.

Návrhy na změnu primárního práva EU řádným postupem může podat:

a)

a. komise, členské státy, EP

b)

b. komise, členský stát, Rada

c)

c. jen mezinárodní konference členských států

d)

d. komise, členský stát, rada

32.

Evropská rada je:

a)

a. kolektivním permanentním orgánem, který zastupuje zájmy členských států EU

b)

b. mezivládním orgánem, který není permanentním

c)

c. kolektivním nepermanentním orgánem, který zastupuje zájmy členských států EU

d)

d. kolektivním nepermanentním orgánem, který zastupuje zájmy občanů EU

33.

Řízení o porušení unijního práva je:

a)

a. řízení před ústavními soudy členských států

b)

b. mechanismus, jehož prostřednictvím vykonává Komise svoji povinnost dbát na dodržování unijního práva

c)

c. řízení o procesu z vystoupení EU

d)

d. řízení o porušení smlouvy občany EU

34.

Zásada odpovědnosti členského státu za škodu způsobenou porušením práva EU byla poprvé judikována v případě:

a)

a. 26/62 Van Gend en Loos

b)

b. 41/74 van Duyn

c)

c. 6/64 Costa v. Enel

d)

d. C-6/90 a C-9/90 Francovich

35.

Evropský veřejný ochránce je orgánem:

a)

NATO

b)

Rada Evropy

c)

Evropské Rady

d)

EU

36.

Odpovědnost členského státu za škodu způsobenou jednotlivci porušením práva EU upravuje:

a)

a. Smlouva o odpovědnosti členského státu za škodu

b)

b. SEU

c)

c. není upravena v primárním právu, pouze v judikatuře SDEU

d)

d. SFEU

37.

Může vnitrostátní soud přezkoumávat právní akty EU?

a)

a. může, pokud s tím bude souhlasit Komise

b)

b. může, pokud s tím bude souhlasit Soudní dvůr EU

c)

c. může, pokud s tím bude Rada EU souhlasit

d)

d. nemůže nikdy

38.

Kdo je neprivilegovaný žalobce k podání žaloby na nečinnost orgánů EU?

a)

a. pouze fyzické osoby

b)

b. fyzické a právnické osoby

c)

c. členské státy, orgány EU, NATO a ECB

d)

d. pouze orgány EU

39.

Tzv. infringement procedure se nazývá:

a)

a. mechanismus, jehož prostřednictvím vykonává Komise svoji povinnost dbát na dodržování unijního práva

b)

b. řízení o zrušení volného pohybu v rámci EU

c)

c. řízení o souladu vnitrostátního práva s právem EU

d)

d. řízení o odnětí povolení k prodeji zboží

40.

Jaké fáze má řízení o žalobě na nečinnost:

a)

a. soudní a výkonnou

b)

b. smluvní a mimosmluvní

c)

c. předsoudní a soudní

d)

d. obchodní a správní

41.

Rozhodnutí Soudního dvora EU o předběžné otázce:

a)

a. je závazné pro předkládající soud pouze, pokud se týká platnosti unijního aktu

b)

b. není nikdy závazné

c)

c. představuje nezávazný výklad předložené otázky pro unijní i národní orgány a soudy

d)

d. je vždy závazné pro předkládající soud

42.

Pojem `acte clair` v řízení o předběžné otázce znamená, že:

a)

a. zodpovězení otázky není nutné pro rozhodnutí ve věci samé

b)

b. unijní akt je nejasný

c)

c. správný způsob aplikace unijního aktu je evidentní, takže neponechává prostor pro jakoukoli rozumnou pochybnost

d)

d. k řešené otázce existuje ustálená judikatura Soudního dvora EU

43.

Mezi úkoly unijních soudů nepatří:

a)

a. posuzování platnosti právních aktů EU

b)

b. rozhodování vnitrostátních sporů s unijním prvkem

c)

c. výklad unijního práva prostřednictvím řízení o předběžné otázce

d)

d. kontrola legality činnosti unijních orgánů

44.

Rozsudek soudního dvora EU ve věci C-283/81 CILFIT je významný z hlediska:

a)

a. určení výjimek z povinnosti národního soudu položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru

b)

b. vymezení předmětu řízení o předběžné otázce

c)

c. vymezení aktivní legitimace pro zahájení řízení o předběžné otázce

d)

d. aplikace principu subsidiarity pravomoci Soudního dvora EU při řešení otázek národního práva

45.

Přezkum primárního práva v rámci řízení o předběžné otázce se týká:

a)

a. primární právo nelze v rámci řízení o předběžné otázce přezkoumávat. To lze pouze v rámci mezinárodní konference členských států

b)

b. jeho výkladu, platnosti a souladu s materiálním ohniskem ústavnosti právního řádu členského státu

c)

c. jeho výkladu a platnosti

d)

d. pouze jeho výkladu

46.

Řízení o předběžné otázce je oprávněn zahájit:

a)

a. veřejný ochránce práv

b)

b. vnitrostátní správní orgán

c)

c. vnitrostátní soud

d)

d. všechny možnosti jsou správně

47.

Správnost rozhodnutí vnitrostátních soudů členských států:

a)

a. přezkoumává Tribunál a Soudní dvůr jako soud odvolací

b)

b. unijní soudy nepřezkoumávají

c)

c. přezkoumává pouze Tribunál

d)

d. přezkoumává pouze Soudní dvůr

48.

Předběžnou otázku k SDEU je oprávněný podat:

a)

a. pouze ústavní soudy každé členské země EU

b)

b. pouze vnitrostátní soud tzv. posledního stupně, proti jehož rozhodnutí není již dostupný opravný prostředek

c)

c. pouze vnitrostátní soud z členské země EU, která s tím předem výslovně souhlasila

d)

d. vnitrostátní soud jakéhokoli stupně z každé členské země EU

49.

Mezi překážky volného pohybu zboží obecně nepatří:

a)

a. poplatky vybírané při dovozu zboží z jiného členského státu, které bylo vyrobeno ve státě mimo EU

b)

b. kvóty a embarga

c)

c. vnitrostátní zákazy prodeje zboží pod cenou

d)

d. poplatky vybírané při dovozu zboží z jiného členského státu, které bylo vyrobeno v tomto státě

50.

Poplatky s rovnocenným účinkem podle článku 30 SFEU je možné ospravedlnit:

a)

a. důvody uvedenými v článku 36 SFEU (např. veřejný pořádek, mravnost, bezpečnost)

b)

b. pokud jsou vybírány na základě dohody mezi importem a státem, jsou přiměřené a poskytují importérovi specifický prospěch

c)

c. pokud jsou vybírány recipročně, v situaci, kdy stejné poplatky za dovoz zboží v EU jednostranně uvalily i další státy EU

d)

d. jen v případě, že stát prokáže, že poplatky nemají diskriminační charakter vůči zahraničnímu zboží

51.

Pokud neexistuje žádný podobný produkt domácí výroby, podle článku 110 SFEU je možné:

a)

a. dovážený výrobek zdanit libovolnou sazbou, avšak nesmí dojít k jeho nepřímé diskriminaci tím, že by vzdáleně konkurující domácí produkty měly výhodnější sazbu

b)

b. dovážený výrobek zdanit libovolně, maximálně však ve výši, jako v zemi původu zboží

c)

c. dovážený výrobek zdanit libovolně, maximálně však ve výši, která odpovídá nejvyšší daňové sazbě v ostatních členských státech EU

d)

d. dovážený výrobek zdanit libovolnou daňovou sazbou, není-li žádný domácí ekvivalent, pak neexistují žádné hranice pro aplikovatelnou daňovou sazbu

52.

Poplatek s rovnocenným účinkem podle článku 30 SFEU judikatura SDEU definuje jako jakoukoli peněžitou dávku, která je jednostranně uvalena na zboží z důvodu, že přechází přes hranice, a to:

a)

a. poked je příjmem státního rozpočtu dané země

b)

b. pokud není větší než poplatky vybírané jinými členskými státy EU

c)

c. jen pokud je jejím cílem zvýhodnit domácí zboží

d)

d. bez ohledu na její označení a způsob aplikace

53.

Definice pojmu zboží:

a)

a. je obsažena v SFEU

b)

b. byla vymezena pouze judikaturou Soudního dvora EU

c)

c. byla zahrnuta do SFEU díky Lisabonské smlouvě

d)

d. je obsažena v SEU

54.

Obsahem rozhodnutí ve věci C-221/89 Factortame je:

a)

a. definice zboží

b)

b. definice svobody usazení jako skutečného výkonu hospodářské činnosti prostřednictvím stálého zařízení (podniku) v jiném členském státě po neurčitou dobu

c)

c. zákaz usazování pro státní příslušníky třetí vlny rozšíření EU

d)

d. zákaz jakékoli formy diskriminace pracovníků z EU na základě státní příslušnosti

55.

DEU ve věci 2 a 3/69 Diamantarbeiders posoudil belgickou právní úpravu, podle níž při importu hrubých diamantů do Belgie musela být povinně vybírána částka 0,33% jejich hodnoty a automaticky převedena do sociálního fondu pracovníků v tomto odvětví, takto:

a)

a. belgický zákon byl v rozporu s právem EU, jde o zakázané dovozní clo

b)

b. belgický zákon byl v rozporu s právem EU, jde o poplatek s účinkem rovnocenným clu

c)

c. belgický zákon byl v souladu s právem EU, neboť nedocházelo k žádné diskriminaci importovaného zboží, jelikož žádné diamanty domácího původu v Belgii nebyly

d)

d. belgický zákon byl v souladu s právem EU, neboť vybíraný poplatek nebyl příjmem státního rozpočtu, ale jeho účelem byla ochrana pracujících brusičů

56.

Při rozhodování SDEU, zda členský stát vybíráním dávky při přechodu zboží přes hranice porušil fiskální omezení volného pohybu zboží podle čl. 30 SFEU, je rozhodující:

a)

a. zda existují podobné produkty domácí a zahraniční

b)

b. zda jde o přímou nebo nepřímou diskriminaci

c)

c. negativní efekt opatření státu na volný pohyb zboží

d)

d. motiv a účel jednání státu

57.

Rozhodnutí SDEU ve věci 8/74 Dassonville je zásadním judikátem, protože:

a)

a. definovalo pojem poplatky s rovnocenným účinkem

b)

b. definovalo pojem podnik

c)

c. definovalo pojem opatření s rovnocenným účinkem

d)

d. definovalo pojem zboží

58.

Kdo je neprivilegovaný žalobce k podání žaloby na nečinnost orgánů EU?

a)

a. pouze fyzické osoby

b)

b. fyzické a právnické osoby

c)

c. členské státy, orgány EU, NATO a ECB

d)

d. pouze orgány EU

59.

V rámci mimosmluvní odpovědnosti EU se za porušení normy EU považuje:

a)

a. každé protiprávní jednání bez ohledu na jeho přičítatelnost

b)

b. pouze protiprávní jednání, které je přičítatelné EU

c)

c. postačuje jakékoli jednání, které je přičítatelné EU

d)

d. EU podle primárního práva nenese žádnou mimosmluvní odpovědnost

60.

Privilegovaní žalobci u žaloby na neplatnost právních aktů EU:

a)

a. mohou žalovat všechny závazné akty EU a jsou povinni osvědčovat jakýkoliv právní zájem na žalobě

b)

b. mohou žalovat taxativně vyjmenované závazné akty EU a nejsou povinni osvědčovat jakýkoliv právní zájem na žalobě

c)

c. mohou žalovat taxativně vyjmenované závazné akty EU a jsou povinni osvědčovat jakýkoliv právní zájem na žalobě

d)

d. mohou žalovat všechny závazné akty EU a nejsou povinni osvědčovat jakýkoliv právní zájem na žalobě

61.

Žalobu na náhradu škody způsobené EU lze podat ve lhůtě:

a)

5 let

b)

3 roky

c)

4 roky

d)

6 let

62.

Kdo není aktivně legitimován k podání žaloby na nečinnost orgánů EU?

a)

a. členské státy EU

b)

b. Rada Evropy

c)

c. Evropská rada

d)

d. Rada EU

63.

Jakým předpisem jsou provedena ustanovení primárního práva o volném pohybu služeb?

a)

a. směrnici 2006/456 o volném pohybu osob

b)

b. nařízením EU 492/2011 o právu pracovníků EU na volný pohyb uvnitř EU

c)

c. není provedeno sekundárním právem, ale pouze primárním právem EU

d)

d.směrnicí 2006/123 o poskytování služeb na vnitřním trhu

64.

Prostor svobody, bezpečnosti a práva EU je postaven na pravidlu, že:

a)

a. národní bezpečnost je výlučnou pravomocí EU

b)

b. existuje společná evropská armáda

c)

c. národní bezpečnost je pod kontrolou SDEU

d)

d. národní bezpečnost zůstává výhradní odpovědností každého členského státu

65.

Vnitrostátní úprava zákazu kartelových dohod ve vztahu článku 101 SFEU:

a)

a. musí vždy přesně odpovídat unijní úpravě

b)

b. nemůže být benevolentnější než zákaz v právu EU

c)

c. nemůže být přísnější než zákaz v právu EU

d)

d. jedná se o vzájemně samostatné právní řády, oba mohou regulovat stejné instituty zcela libovolně bez ohledu na druhou právní úpravu

66.

Občané EU mají právo:

a)

a. hledat práci v jiné zemi EU a pobývat tam po dobu zaměstnání

b)

b. pracovat v jiném členském státě pouze s dovolením domovského státu

c)

c. hledat práci pouze na dobu maximálně 3 let v jiném členském státě EU

d)

d. pouze se pohybovat po území EU

67.

Pravidla EU pro koordinaci sociálního zabezpečení chrání práva lidí, kteří se pohybují po:

a)

a. území EU, Islandu, Lichtenštejnska, Norska a také Švýcarska

b)

b. území Lichtenštejnska, Norska a také Švýcarska

c)

c. území EHS, Lichtenštejnska a také Švýcarska

d)

d. území ES, Islandu, Lichtenštejnska

68.

Kartelové dohody zakázané podle článku 101 SFEU:

a)

a. není možné nikdy ospravedlnit

b)

b. je možné ospravedlnit ekonomickými těžkostmi v daném státě

c)

c. je možné ospravedlnit, za podmínek článku 101 odst. 3 SFEU

d)

d. je možné ospravedlnit, pokud dosud nedošlo k žádné škodě

69.

Prostor svobody, bezpečnosti a práva v EU:

a)

a. obsahuje podmínky pro vystoupení UK z EU

b)

b. zaručuje volný pohyb osob ve spojení s kontrolami na vnějších hranicích

c)

c. obsahuje výslovný zákaz migrace do EU

d)

d. je založen výlučně Listinou základních práv a svobod

70.

Do společné zahraniční a bezpečnostní politiky a obranné politiky EU spadá

a)

a. celá zahraniční politika včetně bezpečnosti

b)

b. pravomoc k ochraně osobních údajů

c)

c. všechny odpovědi jsou správné

d)

d. pravomoc uzavírat vnější smlouvy

71.

Nadřazené postavení v rámci Evropské soutěžní sítě (European Competition Network) má:

a)

a. všichni členové mají v rámci sítě rovné postavení

b)

b. Komise

c)

c. každých 12 měsíců jiný vnitrostátní soutěžní úřad

d)

d. soutěžní úřad z členského státu, který právě předsedá EU

72.

Evropský parlament v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU rozhoduje:

a)

a. výhradně kvalifikovanou většinou, výjimečně jednomyslně

b)

b. výhradně absolutní většinou

c)

c. většinou jednomyslně, výjimečně kvalifikovanou většinou

d)

d. jednomyslně na doporučení Rady

73.

Odvozeným (sekundárním) beneficientem volného pohybu jsou:

a)

a. fyzické i právnické osoby dle čl. 54 SFEU

b)

b. pouze fyzické osoby s trvalým pobytem v EU

c)

c. všichni

d)

d. neunijní rodinní příslušníci, nepracující (studenti, stážisté, důchodci)

74.

Unie vede společnou zahraniční a bezpečnostní politiku mj.

a)

a. posilováním systematické spolupráce mezi členskými státy při provádění jejich politiky podle čl. 25 písm. c) SFEU

b)

b. posilováním systematické spolupráce mezi členskými státy při provádění jejich politiky podle čl. 25 LZP EU

c)

c. žádná z uvedených možností není správná

d)

d. posilováním systematické spolupráce mezi členskými státy při provádění jejich politiky podle čl. 25 písm. c) SEU

75.

V právu EU platí:

a)

a. zákaz jen takové diskriminace, která je ospravedlnitelná na základě státní příslušnosti

b)

b. zákaz jakékoli formy diskriminace pracovníků z EU na základě státní příslušnosti

c)

c. zákaz volného pohybu osob na základě státní příslušnosti

d)

d. zákaz volného pohybu služeb na základě státní příslušnosti

76.

Jakými podmínkami se řídí poskytovatel služeb v přijímací zemi?

a)

a. podmínkami mezinárodního práva veřejného

b)

b. zásadně podmínkami v přijímací zemi, pokud jsou přiměřené a nediskriminační

c)

c. podmínkami států původu, ve kterém má trvalé bydliště

d)

d. podmínkami stanovenými v rámci Světové zdravotnické organizace (WHO)

77.

Který orgán může navrhovat směrnice o konzulární ochraně občanů Unie v zahraničí?

a)

a. Evropská komise

b)

b. Rada Evropy a Komise EU

c)

c. Evropský parlament a Komise

d)

d. členský stát EU spolu s Komisí EU

78.

Společný evropský azylový systém EU:

a)

  1. je tvořen výhradně mezinárodními dohodami mezi členskými státy

b)

  1. je upraven toliko v SEU, zatímco v SFEU od účinnosti Lisabonské smlouvy chybí

c)

  1. patří mezi výlučné pravomoci EU

d)

  1. je v rámci práva EU součástí prostoru svobody, bezpečnosti a práva

79.

Seskupení právnických osob ve formě dceřiných a mateřských společností nebo koncernu, kdy jedna osoba je ovládaná jinou, představuje z hlediska soutěžního práva EU:

a)

a. více podniků, jen pokud mají subjekty mezi sebou uzavřenou ovládací smlouvu

b)

b. jediný podnik, jen pokud mají subjekty mezi sebou zavřenou smlouvu o nezávislosti

c)

c. jediný podnik

d)

d. více podniků bez ohledu na další okolnosti

80.

Lze si v některých oborech nechat uznat kvalifikaci z jiného státu EU?

a)

a. lze, ale pouze v některých činnostech

b)

b. nelze

c)

c. lze ve všech oborech činností

d)

d. není předmětem úpravy práva EU

81.

Při nákupu zboží nebo služeb z jiné, než domovské členské země EU je orgánem příslušným k ochraně spotřebitele

a)

a. evropské spotřebitelské centrum v domovské členské zemi

b)

b. ústavní soud členské země

c)

c. Evropská komise

d)

d. Rada Evropy

82.

Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU nikterak nevykonává:

a)

a. veřejný ochránce práv

b)

b. Rada

c)

c. všechny odpovědi jsou správné

d)

d. Evropská rada

83.

Který z následujících států není plnohodnotným členem Schengenského prostoru:

a)

Finsko

b)

Norsko

c)

Island

d)

Irsko

84.

Opatření týkající se společného azylového prostoru EU jsou dle SFEU přijímána:

a)

  1. mezivládní konferencí za účasti zástupců členských států

b)

  1. řádným legislativním procesem

c)

  1. zvláštním legislativním procesem

d)

  1. členskými členy samostatně

85.

Ustanovení o společné bezpečnostní a obranné politice

a)

a. nejsou speciální k ustanovení o společné zahraniční a bezpečnostní politice

b)

b. nejsou pro členské státy závazná

c)

c. všechny odpovědi jsou správné

d)

d. jsou speciální k ustanovení o společné zahraniční a bezpečnostní politice

86.

Pojem nediskriminační omezení v rámci volného pohybu pracovníků rozvinul Soudní dvůr EU zejména v:

a)

a. rozsudku 8/74 (Dassonville)

b)

b. rozsudku 53/81 (Levin)

c)

c. rozsudku 66/85 (Lawrie-Blum)

d)

d. rozsudku C-415/93 (Bosman)

87.

Volný pohyb pracovníků se také obecně vztahuje na země:

a)

a. EFTA a EHS

b)

b. Irsko, Norsko a Grónsko

c)

c. Kanady a ES

d)

d. Evropského hospodářského prostoru (Island, Lichtenštejnsko a Norsko)

88.

Co je to právo trvalého pobytu:

a)

a. toto právo je spojeno s detailními podmínkami stanovenými Evropskou komisí

b)

b. práva trvalého pobytu nabývají občané Unie v hostitelském členském státě po 5 letech nepřerušeného legálního pobytu, pokud u nich není vymáháno rozhodnutí o vyhoštění

c)

c. právo trvalého pobytu pozbývá platnosti v případě, že je osoba nezletilá

d)

d. práva trvalého pobytu nabývají občané Unie v hostitelském či členském státě pokud jsou po více než 2 po sobě následujících roky přítomni v hostitelském členském státě

89.

Diskriminaci rozlišujeme:

a)

a. pozitivní a negativní, jiné typy nejsou

b)

b. přímá a nepřímá, jiné typy nejsou

c)

c. přímá, nepřímá, obtěžování, navádění k diskriminaci

d)

d. jen na základě původu a rasy, jiné typy nejsou

90.

Za překážku volného pohybu se považuje:

a)

a. jakékoliv ustanovení zákonné či podzákonné, jímž členské státy podřizují výkon činnosti příslušníků jiných členských zemí dodatečným podmínkám, jež vlastním státním příslušníkům neukládají

b)

b. pouze ústavní předpisy členského státu, ze kterého poskytovatel službu poskytuje

c)

c. pouze takové ustanovení, které volný pohyb zakazuje dočasně

d)

d. pouze takové ustanovení, které volný pohyb zakazuje

91.

Evropská rada přijímá:

a)

a. právně závazní politické dokumenty, které přijímá konsenzem

b)

b. v řádném legislativním procesu směrnice EU

c)

c. právně nezávazné politické dokumenty jako jsou závěry a usnesení a právně závazné akty plynoucí ze Smluv

d)

d. závazná rozhodnutí o právech a povinnostem pouze právnických osob se sídlem na území EU

92.

Mezi cíle justiční spolupráce v civilních věcech nepatří:

a)

a. spolupráce při opatřování důkazů

b)

b. rozvíjení alternativních metod urovnání sporů

c)

c. příhraniční doručování soudních a mimosoudních písemností

d)

d. omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy

93.

Které z níže uvedených tvrzení je pravdivé ve vztahu k tzv. posílené spolupráci:

a)

a. nutným znakem je její otevřenost pro další členské státy, které se jí od počátku neúčastní

b)

b. povoluje ji Evropská rada

c)

c. považuje se za unijní acquis

d)

d. se souhlasem Rady ji lze zahájit též v oblasti výlučných pravomocí

94.

Legislativní termín zákon Evropské unie:

a)

a. pod tímto označením v soudobém právu EU neexistuje, jejich úlohu v rámci práva EU plní nepodobněji nařízení

b)

b. byl nově zaveden Lisabonskou smlouvou s tím, že nahradil dřívější nařízení

c)

c. byl nově zaveden Lisabonskou smlouvou a nahradil dřívější termín rámcový zákon ES

d)

d. označuje první předpisy členských států přijímané na základě zmocnění ze strany EU a mající působnost v celé EU

95.

Je třeba ze strany žalobce před podáním žaloby na nečinnost učinit nějaké kroky směrem k nečinnému orgánu EU?

a)

a. není, je možní ihned podat žalobu

b)

b. není, kromě situace, kdy je žalovaný členský stát

c)

c. je, ale není to povinné

d)

d. je třeba nejprve vyzvat orgán EU k činnosti

96.

Činnost osoby spočívající v založení pobočky společnosti v jiném členském státě lze z pohledu práva EU obecně zařadit do kategorie:

a)

a. primárního usazování

b)

b. volného pohybu služeb

c)

c. terciárního usazování

d)

d. sekundárního osazování

97.

Co jsou to tzv. blokové výjimky v soutěžním právu EU?

a)

a. výjimky aplikované na výrobce papírových bloků v celé EU

b)

b. výjimky aplikované na celou kategorii typových dohod, které předem definuje Úřad pro ochranu hospodářské soutěže

c)

c. výjimky aplikované na celou kategorii typových dohod, které předem definuje Komise

d)

d. výjev aplikované na blok několik členských států

98.

Evropský důkazní příkaz podle Rámcového rozhodnutí 2008/978:

a)

a. slouží k dodání svědka na místo činu do jiného členského státu

b)

b. slouží k automatickému uznání rozhodnutí k zajištění důkazů vydané v jiném členském státě

c)

c. slouží ke stanovení poštovních pravidel při zasílání důkazů do jiného členského státu

d)

d. po přijetí Lisabonské smlouvy již není součástí platného práva EU

99.

Hierarchie evropských norem podle právní síly

a)

a. byla vytvořena Komisí, jako nadnárodním orgánem EU, a posléze akceptovány členskými státy EU

b)

b. byla vytvořena Radou jako orgánem, v němž jsou zastoupeny všechny členské státy EU

c)

c. taková hierarchie v právu EU není, všechny prameny práva jsou si navzájem rovny

d)

d. není primárním právem upravena, ale postupně se vyvíjí díky SDEU

100.

Evropská komise:

a)

a. kontroluje národní úřady v rámci podpory spotřebitele

b)

b. přímo zasahuje do individuálních sporů mezi spotřebitelem a obchodníkem

c)

c. nekontroluje ochranu spotřebitele vůbec

d)

d. nezasahuje do individuálních sporu mezi spotřebitelem a obchodníkem, to činí národní úřady, spotřebitelské organizace a Síť evropských spotřebitelských center

101.

Nástrojem unifikace v právu EU je v principu zejména:

a)

a. nařízení

b)

b. směrnice

c)

c. rozhodnutí

d)

d. doporučení

102.

Pravomoci EU jsou svým charakterem:

a)

a. trvalé a členskými státy již neovlivnitelné

b)

b. pravomoci delegované na ni suverénními členskými státy

c)

c. pravomoci svěřené jí občany EU

d)

d. pravomoci delegované na ni OSN

103.

V případě kolize norem národní právní úpravy a evropské úpravy:

a)

a. členský stát použije národní úpravu

b)

b. se nepoužije zásada přednosti

c)

c. se použije zásada přednosti

d)

d. členský stát rozhodne, zda použije svou či evropskou úpravu

104.

Výklad práva EU a provádění smluv zajišťuje:

a)

a. SDEU prostřednictvím judikatury

b)

b. Evropský parlament

c)

c. Rada

d)

d. Komise

105.

Který stát vstoupil do EU jako poslední?

a)

Rumunsko

b)

Chorvarsko

c)

Makedonie

d)

Bulharsko

106.

Kdo a jakým způsobem může vstoupit do EU:

a)

a. fyzické i právnické osoby, které uznávají hodnoty EU uvedené v čl. 2 SFEU

b)

b. nečlenský stát dle pravidel uvedených v čl. 49 SEU

c)

c. mezinárodní organizace dle mezinárodní dohody

d)

d. členský stát dle pravidel uvedených v čl. 49 SEU

107.

Jaký je vztah mezi soudy členských zemí EU a soudním dvorem EU.

a)

a. SDEU je podřízen vnitrostátním soudům v oblasti výkladu unijního práva

b)

b. vnitrostátní soudy a SDEU spolu nemají žádný vztah

c)

c. vnitrostátní soudy a SDEU spolu kooperují zejména v řízení o předběžných otázkách

d)

d. SDEU je zcela nadřazen vnitrostátním soudům

108.

Komise nemá pravomoc:

a)

a. vydávat stanoviska

b)

b. vydávat rozhodnutí

c)

c. odůvodněná stanoviska

d)

d. vydávat soudní rozhodnutí

109.

O Komisi platí, že

a)

a. je nadnárodní institucí a rozhoduje spory o výkladu i platnosti, u sekundárního práva EU pouze jeho výkladu

b)

b. je kolektivní, permanentní a nadnárodní institucí a hájí zájmy EU

c)

c. je kolektivní, permanentní a nadnárodní institucí a hájí zájmy členských států EU

d)

d. hájí zájmy Komise

110.

Evropský poslanec má status:

a)

a. nestranný, ale podléhající pokynu politické strany, jejímž je členem

b)

b. nezávislosti, která je slučitelná s vnitrostátním poslaneckým mandátem

c)

c. občana EU a představitele moci výkonné v EU

d)

d. nezávislý, nestranný, pod ochranou výsad a imunit

111.

Rada Evropy je:

a)

a. mezinárodní organizace založená jako součást EU v roce 2007

b)

b. mezinárodní organizace založená v roce 1949 stojící mimo rámec EU

c)

c. orgán EU, kde má každý členský stát 1 zástupce

d)

d. orgán OSN, kde má každý členský stát 1 zástupce

112.

Kdo se nemůže stát členem EU:

a)

Černá Hora

b)

Kanada

c)

Republika Severní Makedonie

d)

Srbsko

113.

Aktivní legitimace Komise před Soudním dvorem EU znamená:

a)

a. právo podat podnět ke kontrole rozpočtu EU

b)

b. právo podat žalobu na fyzické a právnické osoby pro porušení vnitrostátního a unijního práva

c)

c. právo podat žalobu pro porušování práva EU členskými státy, jinými orgány EU a pro nečinnost jiných orgánů EU

d)

d. předat podnět evropské občanské iniciativy k rozhodnutí

114.

EU je:

a)

a. samostatný subjekt s vlastními svrchovanými právy a právním řádem závislým na členských státech

b)

b. nesamostatný subjekt s vlastními svrchovanými právy a právním řádem závislým na členských státech

c)

c. nesamostatný subjekt s vlastními svrchovanými právy a právním řádem nezávislým na členských státech

d)

d. samostatný subjekt s vlastními svrchovanými právy a právním řádem nezávislým na členských státech

115.

Mezi výjimky ze zásady přednosti práva EU nepatří:

a)

a. důsledek přenosu pravomocí členských států na EU

b)

b. nepřiměřené poškození práv třetích osob

c)

c. porušení EÚLP

d)

d. zneužití práva EU

116.

Sdílená pravomoc EU a členských států se z níže uvedených důvodů uplatňuje v oblasti:

a)

a. celní unie

b)

b. vnitřního trhu

c)

c. společné obchodní politiky

d)

d. měnové politiky

117.

Jak je umožněno vystoupit z EU:

a)

a. z EU nelze vystoupit

b)

b. z EU lze vystoupit nejdříve po uplynutí 35 let od data vstupu

c)

c. z EU může vystoupit každý členský stát v souladu se svými ústavními předpisy

d)

d. z EU může vystoupit každý stát dle výlučně podle pravidel stanovených Evropským parlamentem

118.

Maastrichtská smlouva z roku 1991 zavedla poprvé pojem:

a)

  1. Vysoký představitel pro zahraniční a bezpečnostní politiku

b)

  1. Evropské hospodářské společenství

c)

  1. Evropská unie

d)

EUROATOM

119.

Generální advokát je:

a)

  1. členem Soudního dvora, nepodílí se na jeho rozhodnutí, ale vydává stanoviska

b)

  1. členem Soudního dvora a vydává stanoviska, která jsou závazná pro SDEU

c)

  1. je zástupcem členských zemí, vyslaných nejvyššími soudními orgány do Evropy

d)

  1. je členem Hospodářského a sociálního výboru

120.

Pojem Dublinský systém v rámci práva EU označuje:

a)

  1. dřívější spolupráci mezi členskými státy EU, která byla nahrazena nynějším Schengenským systémem

b)

  1. spolupráci mezi členskými státy EU s cílem odstranit hraniční kontroly na vnitřních hranicích mezi těmito státy

c)

  1. společný unijní mechanismus, kterým má být určen jediný členský stát k meritornímu přezkumu žádosti o

    mezinárodní ochranu

d)

  1. společný unijní mechanismus k určení těch žádostí o mezinárodní ochranu, kterým má být vyhověno

121.

Harmonizace vnitrostátního práva členských států právem EU je v principu možná:

a)

  1. jen v případech, kdy se vnitrostátní úprava zásadně odlišuje, a to i pokud k tomu pravomoc EU svěřena nebyla

b)

  1. jen v případech, kdy k tomu EU byla svěřena pravomoc primárním právem

c)

  1. i v případech, kdy se vnitrostátní úprava odlišuje pouze nepodstatně, a to i pokud k tomu EU pravomoc

    svěřena nebyla

d)

  1. vždy, pokud je to nezbytné k dosažení unijního cíle spočívajícího ve vytváření “stále užšího svazku mezi

    národy Evropy”

122.

Zmocnění k zahájení jednání o uzavření mezinárodní smlouvy mezi EU a třetím státem v oblasti společné obchodní politiky uděluje:

a)

Rada

b)

Evropský parlament

c)

Evropská rada

d)

Komise

123.

Nejdůležitější roli při přípravě a tvorbě aktů sekundárního práva EU hrají:

a)

  1. Rada a Evropský parlament

b)

  1. Komise, Evropská rada a Evropský parlament

c)

  1. Komise, Rada a Evropský parlament

d)

  1. Evropská rada, Rada a Evropský parlament

124.

Je Evropská úmluva Rada Evropy o ochraně lidských práv součástí práva EU?

a)

  1. je ve smyslu čl. 6 SEU

b)

  1. je pouze díky rozhodnutí SDEU

c)

  1. bude až EU vstoupí do Rady Evropy

d)

není

125.

Které z níže uvedených tvrzení je pravdivé:

a)

  1. žádná odpověď není správná

b)

  1. akty v přenesené působnosti může přijímat Komise za předpokladu, že je k tomu zmocněna SEU nebo SFEU,

    tyto akty mohou doplňovat, případně měnit nepodstatné prvky jiného právně závazného aktu EU

c)

  1. akt v přenesené působnosti nemusí obsahovat označení “v přenesené působnosti”

d)

  1. akty v přenesené působnosti může přijímat Komise za předpokladu, že je k tomu zmocněna legislativním

    aktem, tyto akty mohou doplňovat, případně měnit, nepodstatné prvky jiného legislativního aktu EU

126.

Směrnicí se rozumí:

a)

  1. právní předpis, který stanovuje sledovaný cíl, jehož má být dosaženo, a současně obsahuje více či méně konkretizované standardy požadované vnitrostátní úpravy

b)

  1. právní předpis, který vždy stanovuje toliko minimální standardy určité právní úpravy s tím, že členské státy mohou zavést přísnější regulaci

c)

  1. právní předpis bez právní závaznosti, jelikož stanovuje toliko minimální standardy pro členské státy

d)

  1. právní předpis, který stanovuje pouze sledovaný cíl, jehož má být dosaženo, směrnice je proto toliko velmi obecná až rámcová a nesmí obsahovat konkrétní regulaci, konkrétní pravidla chování jsou vytvářena až na úrovní členského státu, který má při tvorbě vnitrostátní úpravy úplnou volnost za podmínky, že je dosaženo sledovaného cíle

127.

Pojem implementační doba označuje:

a)

  1. legisvakanční dobu nařízení

b)

  1. dobu, v jejímž rámci jsou orgány EU povinny změnit vnitrostátní právní úpravu za účelem dosažení výsledku

    stanoveného v unijním nařízení

c)

  1. dobu, během níž mají soudy a orgány členského státu povinnost rozhodovat v souladu s unijní směrnicí. Tato

    lhůta není obvykle časově omezena, resp. ke skončení této doby zpravidla dochází až přijetím nové úpravy,

    která omezí jak platnost, tak účinnost stávající směrnice

d)

  1. dobu, v jejímž rámci je členský stát povinen dosáhnout svou vnitrostátní úpravou výsledku stanoveného v unijní směrnic

128.

Návrhy na změnu primárního práva EU řádným postupem může podat:

a)

  1. Komise, členský stát a Evropský parlament

b)

  1. Komise, členský stát a Rada

c)

  1. jen mezinárodní konference členských států

d)

  1. Komise, členský stát a Evropská rada

129.

Tradiční výčet pramenů práva EU nezahrnuje:

a)

  1. legislativní akty a nelegislativní akty

b)

  1. obecné zásady unijního práva

c)

  1. mezinárodní smlouvy mezi EU a třetími subjekty

d)

  1. právní obyčeje unijního práva

130.

Revize primárního práva EU je mimo jiné provedena:

a)

  1. oběma uvedenými smlouvami

b)

  1. Jednotným evropským aktem

c)

  1. žádnou z uvedených smluv

d)

  1. Amsterodamskou smlouvou

131.

Listina základních práv EU:

a)

  1. se stala právním základem pro přistoupení EU k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a svobod

b)

  1. je součástí primárního práva a má tedy stejnou právní sílu jako Smlouvy

c)

  1. je součástí sekundárního práva a musí být tedy v souladu s primárním právem EU

d)

  1. má charakter právně nezávazné deklarace připojené ke Smlouvě z NIce

132.

Jednací řád SDEU:

a)

  1. byl ve svém konsolidovaném znění přijat jako legislativní akt (dle terminologie po Lisabonské smlouvě)

b)

  1. nespadá do žádné z typických kategorií pramenů práva EU. Jedná se o akt svého druhu (sui generis)

c)

  1. byl přijat jako protokol k zakládacím smlouvám

d)

  1. byl ve svém konsolidovaném znění přijat jako nelegislativní akt (dle terminologie po Lisabonské smlouvě)

133.

Povinnost jednotlivci NELZE přímo založit na základě:

a)

rozhodnutí

b)

směrnice

c)

SFEU

d)

rozhodnutí

134.

Nástrojem pro harmonizaci v právu EU je v principu zejména:

a)

nařízení

b)

směrnice

c)

rozhodnutí

d)

doporučení

135.

Revize primárního práva na základě Smlouvy o ústavě pro Evropu:

a)

  1. přinesla mimo jiné zrušení pilířové struktury práva EU

b)

  1. provedena nebyla, jelikož nedošlo k ratifikaci všemi členskými státy EU

c)

  1. zavedla mimo jiné unijní občanství pro občany EU

d)

  1. přinesla mimo jiné komunitarizaci unijní úpravy v oblasti azylu a přistěhovalectví

136.

Opatření týkající se společného azylového prostoru EU jsou dle SFEU přijímána:

a)

  1. mezivládní konferencí za účasti zástupců členských států

b)

  1. řádným legislativním procesem

c)

  1. zvláštním legislativním procesem

d)

  1. členskými členy samostatně

137.

Která z níže uvedených tvrzení ohledně rozhodnutí jako sekundárního pramene práva EU lze označit jako pravdivé

a)

  1. rozhodnutí musí být vždy provedeno prostřednictvím vnitrostátní právní úpravy, bez něj nemůže nabýt účinnosti

b)

  1. rozhodnutí je vždy individuálním aktem aplikace práva, nikdy nemůže být obecně závazné

c)

  1. rozhodnutí je vždy závazné v celém rozsahu, avšak pokud jsou v něm uvedeni konkrétní adresáti, je závazné pro ně

d)

  1. na rozdíl od nařízení a doporučení, rozhodnutí nikdy neslouží k zavedení všeobecné právní úpravy s obecnou působností

138.

Tzv. klauzule flexibility (nebo evolutivní klauzule) v rámci revize primárního práva EU v principu umožňuje:

a)

  1. změnu primárního práva EU, aniž by Komise měla povinnost upozornit vnitrostátní parlamenty členských států o takovém návrhu

b)

  1. Evropské radě rozhodnout o nesvolání Konventu, čímž může zcela zablokovat revizi stávajícího primárního práva EU

c)

  1. Za stanovených podmínek přijetí právních aktů bez explicitního zmocnění ve Smlouvě o fungování Evropské unie

d)

  1. uplatnit členskému státu dobrovolný opt-in či opt-out u nově přijímaných integračních kroků v rámci EU

139.

Základními dvěma legislativními procesy v Eu po Lisabonské smlouvě jsou:

a)

  1. řádný legislativní postup a zvláštní legislativní postup

b)

  1. proces spolurozhodování a proces spolupráce

c)

  1. řádný legislativní postup a zjednodušená procedura konzultace

d)

  1. řádný legislativní postup a zjednodušená procedura souhlasu

140.

Termín “sekundární právo EU” v rámci systému práva EU zahrnuje:

a)

  1. nařízení, při jejichž přijímání vystupují Evropský parlament a Komise jako naroveň postavené spolurozhodovací orgány

b)

legislativní akty

c)

  1. přístupné smlouvy nových členských států

d)

  1. smlouvy o přidružení uzavírané se třetími státy

141.

Vnitrostátní zákon, který je v rozporu se sekundárním právem EU, může být zrušen:

a)

  1. Tribunálem (EU)

b)

  1. Soudním dvorem (EU)

c)

  1. všechny možnosti jsou správné

d)

  1. příslušnými orgány daného členského státu

142.

SEU:

a)

  1. nahradila přijetím Smlouvy z Nice původní Pařížskou smlouvu z roku 1951

b)

  1. upravuje podrobně vlastní činnost EU a jednotlivé oblasti integrace

c)

  1. tvoří společně se SFEU a Smlouvou o založení ESUO hlavní prameny primárního práva

d)

  1. je též označována jako Maastrichtská smlouva a představuje analogii “ústavy” EU

143.

Listina základních práv EU je:

a)

  1. je právně závazná a má postavení primárního práva dle čl. 6/1 SEU

b)

  1. je právně nezávazná

c)

  1. seznam nároků občanů EU vůči svým členským státům

d)

  1. je to právně závazný dokument podle smlouvy z Nice

144.

Podstatou Schengenského prostoru:

a)

  1. je odstranění hraničních kontrol na vnitřních hranicích mezi členskými státy tohoto prostoru

b)

  1. je pouze omezení hraničních kontrol na vnějších hranicích s členskými státy tohoto prostoru, a to vůči všem osobám

c)

  1. je zavedení kontrol na vnitřních hranicích mezi členskými státy tohoto prostoru

d)

  1. je odstranění hraničních kontrol na vnějších hranicích s členskými státy tohoto prostoru

145.

Revize primárního práva řádným postupem je principiálně prováděna prostřednictvím:

a)

  1. plenární zasedáním Evropského parlamentu po obdržení mandátu schváleného Konventem

b)

  1. plenární zasedáním Evropského parlamentu po obdržení mandátu schváleného Evropskou radou

c)

  1. mezivládní konference zástupců členských států schválenou předsedou Rady

d)

  1. mezivládní konference zástupců členských států schválenou předsedou Komise

146.

Nařízením se rozumí:

a)

právní předpis, jehož normami lze jednotlivcům přímo uložit povinnosti, členské státy přitom nejsou oprávněny, aby tyto normy nejdříve přejali svým vnitrostátním právem (s výjimkou případů, kdy samo nařízení takový postup předvídá)

b)

právní předpis, jehož normami lze jednotlivcům přímo uložit povinnosti, členské státy jsou přitom oprávněny přijmout v rámci svého vnitrostátního práva totožné či alespoň obdobné normy, a tím nařízení implementovat

c)

právní předpis, jehož normami lze jednotlivcům přímo uložit povinnosti, členské státy jsou přitom oprávněny přijmout v rámci svého vnitrostátního práva totožné normy (a tím nařízení implementovat) za podmínky, že k takové implementaci dojde bez jakýchkoliv odchylek

d)

právní předpis, jehož normami lze jednotlivcům založit subjektivní práva, nikoli však subjektivní povinnosti

147.

Pojem právní akt s obecnou působností podle čl. 263 odst. 4 SFEU označuje:

a)

a.nelegislativní akt s obecnou působností přijímaný zásadně Komisí na základě zmocnění v legislativním aktu

b)

b.závaznou právní normu přijatou některým členským státem EU, která má obecnou působnost v rámci daného státu

c)

c.nelegislativní akt s obecnou působností přijímaný zásadně Komisí na základě zmocnění od členských států

d)

d.nařízení a směrnice EU přijaté řádným legislativním procesem, které mají obecnou působnost

148.

Listina základních práv evropské unie:

a)

má vyšší právní sílu než Smlouva o Evropské unii a Smlouva o fungování Evropské unie, jelikož chrání nezadatelná a nezcizitelná práva, která vyplývají především z ústavních tradic a mezinárodních závazků společných členským státům EU

b)

má stejnou právní sílu jako Smlouva o Evropské unii a Smlouva o fungování Evropské unie, vůči kterým je její použití subsidiární tam, kde Smlouvy i Listina upravují stejnou oblast. Její použití je dále omezeno výhradně na případy spadající do působnosti práva EU

c)

má stejnou právní sílu jako Smlouva o Evropské unii a Smlouva o fungování Evropské unie, vůči kterým je její použití speciální tam, kde Smlouvy i Listina upravují stejnou oblast. Její použití je dále omezeno výhradně na případy spadající do působnosti práva EU

d)

má stejnou právní sílu jako Smlouva o Evropské unii a Smlouva o fungování Evropské unie, vůči kterým je její použití speciální tam, kde smlouvy i Listina upravují stejnou oblast, její použití je připuštěno i mimo rámec působnosti práva EU

149.

Mezi prameny práva EU se tradičně neřadí:

a)

a. obecné zásady unijního práva

b)

b. interinstitucionální dohody mezi Komisí, Radou a Evropským parlamentem

c)

c. vnější smlouvy EU

d)

d. rozsudky Evropského soudu pro lidská práva

150.

Nařízení, jakožto pramen sekundárního práva EU, lze obecně charakterizovat jako:

a)

a. právně nezávazný akt

b)

akt s obecnou platností, který je závazný v celém svém rozsahu a je přímo použitelný ve všech členských státech, nařízení má zpravidla přímý účinek

c)

. akt s obecnou platností, který je závazný v celém svém rozsahu a je přímo použitelný ve všech členských státech, nařízení nemůže mít přímý účinek

d)

akt, který je závazný pro každý stát, kterému je určen, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, může mít přímý účinek

151.

Smlouvy o přistoupení nových členských států:

a)

a. jsou svojí povahou mezinárodními smlouvami uzavřenými mezi dosavadními členskými státy EU a novým přistupujícím státem

b)

svým vstupem v platnost nahrazují dříve přijatý akt o podmínkách přistoupení, který bývá přijat několik let před samotným vstupem do nového státu EU

c)

c. jsou uzavírány mezi EU na straně jedné a přistupujícím státem na straně druhé, členské státy tuto smlouvu neratifikují

d)

d. musejí být ratifikovány alespoň 72% stávajících členských států, nevyžaduje se však ratifikace všemi členskými státy

152.

Ve věci Eurozatykače se Ústavní soud zabýval:

a)

a. pouze obecnými aspekty nepřímého účinku

b)

b. pouze konkrétními aspekty nepřímého účinku

c)

c. žádná z výše uvedených odpovědí není správná

d)

d. obecnými a konkrétními aspekty nepřímého účinku

153.

Co je obsahem rozhodnutí SDEU ve věci 26/62 Van Gend en Loos?

a)

a. definice principu nepřímého účinku

b)

b. definice principu zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti

c)

c. definice principu nadřazenosti práva EU

d)

d. definice principu přímého účinku

154.

Zákaz diskriminace v právu EU je:

a)

a. pravidlem, který nerozlišuje odlišné postavení různých osob

b)

b. obecnou zásadou právní EU

c)

c. obecnou zásadou právní pouze členských zemí

d)

d. vnitřním pravidlem pro chod volného pohybu

155.

Odpovědnost členského státu za škodu způsobenou porušením práva EU je:

a)

a. následek sloužící k ochraně EU, v případě, že stát poruší povinnost vyplývající pro něj z členských závazků

b)

b. následek sloužící k ochraně jednotlivce, v případě že EU poruší povinnost vyplývající pro ni z primárního práva

c)

c. následek sloužící o ochraně jednotlivce, v případě že stát poruší povinnost vyplývající pro něj z členských závazků

d)

d. následek sloužící k ochraně státu, v případě že jednotlivec poruší povinnost vyplývající pro něj z členských závazků

156.

Co znamená princip nadřazenosti práva EU?

a)

a. aplikační přednost ústavního práva před sekundárním právem EU

b)

b. aplikační přednost práva EU před mezinárodním právem

c)

c. aplikační přednost vnitrostátního práva před primárním právem EU

d)

c. aplikační přednost vnitrostátního práva před primárním právem EU

157.

Zásada subsidiarity práva EU:

a)

a. vymezuje prostor pro činnost EU v oblasti výlučných pravomocí

b)

b. vymezuje prostor pro činnost EU v oblasti koordinačních a podpůrných pravomocí

c)

c. se uplatní v rámci jakékoli činnosti EU v působnosti unijního práva

d)

d. vymezuje prostor pro činnost EU v oblasti sdílených pravomocí

158.

Povinnost eurokonformního výkladu se vztahuje k:

a)

a. nepřímému účinku

b)

b. výlučným pravomocím EU

c)

c. přímému účinku

d)

d. sdíleným pravomocím EU

159.

Přímý účinek znamená, že:

a)

a. na základě ustanovení práva EU nemohou vznikat práva a povinnosti fyzickým a právnickým osobám

b)

b. na základě ustanovení práva EU mohou vznikat práva a povinnosti fyzickým a právnickým osobám

c)

c. právo EU nepůsobí vůči jednotlivcům

d)

d. na základě ustanovení práva EU nemohou vznikat povinnosti fyzickým osobám

160.

Nepřímý účinek znamená

a)

a. že státy nemají povinnost interpretovat vnitrostátní právo ve světle závazné právní normy EU

b)

b. že státy mají povinnost interpretovat vnitrostátní právo ve světle závazné právní normy EU

c)

c. že právní akt EU není pro státy závazný

d)

d. že se státy nemusí právním aktem EU řídit

161.

Povinnost soudu použít souladný výklad norem evropského práva s normami vnitrostátními nastává:

a)

a. pokud se bude jednat o soud, proti jehož rozhodnutí není přípustný žádný opravný prostředek

b)

pouze v rozsahu věcné působnosti předmětného aktu práva EU a v plném rozsahu až do okamžiku uplynutí implementační lhůty

c)

c. vždy bez dalších podmínek

d)

d. pokud se bude jednat o soud, proti jehož rozhodnutí není přípustný řádný ani mimořádný opravný prostředek

162.

Ústava členského státu EU

a)

a. nemá přednost před právem EU, pokud se ale nejedná o zásah do materiálního ohniska právního státu

b)

b. má přednost před právem EU za všech okolností

c)

c. má přednost před právem EU, pokud to stanoví Soudní dvůr EU

d)

d. nemá přednost před právem EU za žádných okolností

163.

Argumentace závazkem loajality v právu EU historicky umožnila Soudnímu dvoru EU:

a)

a. ve vymezených případech zakotvení možnosti změny primárního práva EU bez součinnosti členských států

b)

b. omezení suverenity členských států

c)

c. svěření dalších pravomocí EU

d)

d. zavedení některých klíčových principů unijního práva včetně principu přednosti či principu nepřímého účinku

164.

Může stát přijímat vnitrostátní normy, které jsou v rozporu s právem EU?

a)

a. neměl by

b)

b. nemůže, ale může požádat o výjimku

c)

c. může, pokud to dostatečně odůvodní

d)

nesmí

165.

Členské státy:

a)

a. jsou povinny k náhradě škody způsobené vnitrostátním opatřením odporujícím právu EU

b)

b. jsou povinny k náhradě škody, pouze pokud byla způsobena jinému členskému státu

c)

c. nejsou povinny k náhradě škody způsobeném vnitrostátní opatřením odporujícím právu EU

d)

d. byly povinny k náhradě škody do přijetí Lisabonské smlouvy

166.

O závažné porušení unijního práva se bude jednat tehdy, když:

a)

a. stát jakkoliv více či méně poruší své diskreční pravomoci

b)

b. EU zjevně a vážně poruší limity své diskreční pravomoci

c)

c. stát zjevně a vážně poruší limity své diskreční pravomoci

d)

d. jedinec zjevně a vážně poruší limity své diskreční pravomoci

167.

Co je obsahem rozhodnutí SDEU ve věci 106/77 Simmenthal II?

a)

a. národní soud má při aplikaci unijní normy povinnost zajistit její plnou účinnost i tím, že použije odporující vnitrostátní právo, aniž by musel čekat na jeho zrušení ústavní cestou

b)

b. národní soud při aplikaci unijní normy vždy dá přednost ústavnímu právu

c)

c. národní soud má při aplikaci unijní normy povinnost zajistit její plnou účinnost i tím, že nepoužije odporující vnitrostátní právo, aniž by musel čekat na jeho zrušení ústavní cestou

d)

d. národní soud při aplikaci unijní normy vždy dá přednost vnitrostátnímu právu

168.

Nepřímý účinek směrnice

a)

a. závisí na tom, zda jsou její ustanovení bezpodmínečná a dostatečně přesná

b)

b. závisí na tom, zda jsou její ustanovení dostatečně přesná

c)

c. závisí na tom, zda jsou její ustanovení bezpodmínečná

d)

d. nezávisí na tom, zda jsou její ustanovení bezpodmínečná a dostatečně přesná

169.

Úplný přímý účinek mají vždy:

a)

stanoviska

b)

nařízení

c)

směrnice

d)

doporučení

170.

Přímý účinek normy evropského práva:

a)

a. zavazuje národní správní a soudní orgány k jejímu použití a zakládá práva bezprostředně jednotlivcům, kteří se jich mohou u národních orgánů dovolat

b)

b. znamená její schopnost závazně působit ve vnitrostátním právu bez recepčního opatření členského státu

c)

c. zavazuje orgány členských států k jejímu použití z úřední povinnosti, co by součást objektivně platného práva

d)

d. všechny uvedené odpovědi jsou správné

171.

O principu přednosti práva EU NENÍ možní tvrdit, že je to:

a)

a. nástroj pro plnou efektivitu práva EU

b)

b. důsledek přenosu pravomoci členských států na EU

c)

c. důsledek přednosti ústavního práva před právem EU

d)

d. nástroj jednotné aplikace práva EU

172.

Horizontální přímý účinek

a)

a. aplikuje se mezi státy navzájem

b)

b. aplikuje se mezi státy a EU

c)

c. aplikuje se mezi jednotlivci navzájem

d)

d. aplikuje se mezi státem a jednotlivcem

173.

Zákaz obráceného účinku znamená, že

a)

a. se stát může dovolávat přísněji vůči jednotlivci vnitrostátní normy, když sám příslušnou směrnici neprovedl

b)

b. se stát nesmí dovolávat přísněji vůči jednotlivci vnitrostátní normy, když sám příslušnou směrnici provedl

c)

c. se EU nesmí dovolávat vůči jednotlivci vnitrostátní normy, když stát příslušnou směrnici neprovedl

d)

d. se stát nesmí dovolávat přísněji vůči jednotlivci vnitrostátní normy, když sám příslušnou směrnici neprovedl

174.

Zásada nediskriminace znamená:

a)

a. právo poskytnout ochranu vnitrostátnímu zboží a službám

b)

b. jde o jiné vyjádření vnitrostátní zásady všem stejně

c)

c. právo členského státu stanovit odlišná pravidla pro zacházení se čtyřmi svobodami

d)

d. jde o jiné vyjádření mezinárodněprávní zásady národního zacházení

175.

Blokační interpretační účinek se váže k:

a)

a. nařízení

b)

b. ke stanovisku

c)

c. implementaci doporučení

d)

d. implementaci směrnic

176.

Nepřímý účinek nastává u:

a)

a. všech směrnic jejich přijetím a publikací

b)

b. jen těch směrnic, u nichž se stát o vydané směrnici prokazatelně dozví

c)

c. všech směrnic, ale až po marném uplynutí transpoziční lhůty

d)

d. všech směrnic, ale až poté, kdy je členský stát řádně implementoval

177.

Za uplatňování práva a provádění závazků z práva EU vyplývajících jsou odpovědny/odpovědni:

a)

a. členské státy

b)

b. fyzické a právnické osoby členského státu

c)

c. orgány EU a členské státy

d)

d. orgány EU

178.

Existují výhrady ústavních soudů vůči absolutní předností práva EU?

a)

a. ne, ani kdyby vývoj EU ohrožoval samotnou podstatu státní svrchovanosti a demokracie

b)

b. existují, jen pokud se na tom členské ústavní soudy předem dohodnou

c)

c. existují jen v oblasti volného pohybu zboží

d)

d. ano, pokud by vývoj EU ohrožoval samotnou podstatu státní svrchovanosti a demokracie

179.

V případech odpovědnosti státu za škodu způsobenou porušením práva EU musí být splněny podmínky:

a)

a. norma evropského práva, kterou stát porušil, musí předpokládat určitá subjektivní práva jednotlivců

b)

b. porušení ze strany státu musí být dostatečně závažné

c)

c. existence škody a přímá příčinná souvislost

d)

d. všechny uvedené odpovědi jsou správné

180.

Přímý účinek má taková norma EU, která:

a)

a. je dostatečně přesná a bezpodmínečná

b)

b. je dostatečně jasná a bezpodmínečná

c)

c. je dostatečně jasný a přesná

d)

d. je dostatečně jasná, přesná a bezpodmínečná

181.

Které z níže uvedených tvrzení je pravdivé ve vztahu k tzv. posílené spolupráci:

a)

a. nutným znakem je její otevřenost pro další členské státy, které se jí od počátku neúčastní

b)

b. povoluje ji Evropská rada

c)

c. považuje se za unijní acquis

d)

d. se souhlasem Rady ji lze zahájit též v oblasti výlučných pravomocí

182.

Eurokonformní výklad:

a)

a. je výklad domácího práva, který je s evropskou normou konzistentní, loajální a souladný

b)

b. všechny uvedené možnosti jsou správné

c)

c. používá se v případě, že norma evropského práva není přímo použitelná

d)

d. státy mají povinnost vykládat vnitrostátní právo ve světle textu a cíle normy, aby bylo dosaženo jí sledovaného účelu

183.

Předmětem aplikace nepřímého účinku je:

a)

a. předpis EU

b)

b. primární právo EU

c)

c. vnitrostátní předpis

d)

d. rozhodnutí SDEU

184.

Nařízení

a)

a. je přímo použitelné v každém členském státě

b)

b. musí být implementováno do vnitrostátního právního aktu

c)

c. musí být reprodukováno do vnitrostátního právního aktu

d)

d. není přímo použitelné v každém členském státe

185.

Porušení práva EU se může domáhat jednotlivec:

a)

a. nikdy, přístup jednotlivců

b)

b. proti jinému jednotlivci za předpokladu vertikálního přímého účinku dané normy

c)

c. podle primárního práva vždy a za jakých okolností

d)

d. proti jinému jednotlivci za předpokladu horizontálního přímého účinku dané normy

186.

V právu EU je povolena diskriminace:

a)

a. není obecně povolena

b)

b. na základě pohlaví

c)

c. na základě věku

d)

d. na základě státní příslušnosti

187.

Předběžná otázka položená k Soudnímu dvoru EU se může týkat:

a)

a. u primárního práva pouze jeho výkladu, u sekundárního práva jeho výkladu i platnosti

b)

b. u primárního práva jeho výkladu i platnosti, u sekundárního práva pouze jeho výkladu

c)

c. pouze výkladu primárního práva EU, sekundárního práva se týkat nemůže

d)

d. pouze výkladu sekundárního práva, primárního práva se týkat nemůže

188.

Vzájemné rozdělení pravomocí mezi Soudním dvorem EU a národními soudy je ovládáno zejména:

a)

a. zásadou proporcionality

b)

b. zásadou svěřených pravomocí

c)

c. zásadou suverenity národních soudů

d)

d. jednacím řádem Soudního dvora EU

189.

Přezkum sekundárního práva v rámci řízení o předběžné otázce se týká:

a)

a. pouze jeho výkladu

b)

b. sekundární právo nelže v rámci řízení o předběžné otázce přezkoumávat

c)

c. jeho výkladu, platnosti a souladu s materiálním ohniskem ústavnosti právního řádu členského státu

d)

d. jeho výkladu a platnosti

190.

Řízení o předběžné otázce je svou povahou řízení:

a)

a. sporné

b)

b. odvolací

c)

c. kasační

d)

d. nesporné

191.

Správnost rozhodnutí vnitrostátních soudů členských států:

a)

a. přezkoumává Tribunál a Soudní dvůr jako soud odvolací

b)

b. unijní soudy nepřezkoumávají

c)

c. přezkoumává pouze Tribunál

d)

d. přezkoumává pouze Soudní dvůr

192.

Rozhodnutí Soudního dvora EU o předběžné otázce:

a)

a. je závazné pro předkládající soud pouze, pokud se týká platnosti unijního aktu

b)

b. není nikdy závazné

c)

c. představuje nezávazný výklad předložené otázky pro unijní i národní orgány a soudy

d)

d. je vždy závazné pro předkládající soud

193.

Řízení o předběžné otázce může zahájit fyzická osoba:

a)

a. je-li účastníkem soudního řízení před národním soudem

b)

b. kdykoli, má-li pochybnost o výkladu či platnosti unijního aktu

c)

c. nikdy

d)

d. napadá-li platnost unijního aktu pro porušení základních práv jednotlivce

194.

Rozhodnutí v řízení o předběžné otázce podle článku 267 SFEU v realitě vydává:

a)

a. soud prvního stupně nebo Tribunál

b)

b. Tribunál nebo Soud pro veřejnou službu

c)

c. Soudní dvůr

d)

d. Evropský soudní tribunál prvního stupně

195.

Kdo je aktivně legitimován k podání žaloby na porušení smlouvy dle čl. 258 a násl. SFEU?

a)

a. členský stát a Evropský parlament

b)

b. Komise a Evropský parlament

c)

c. Komise a Rada

d)

d. Komise a členský státd. Komise a členský stát

196.

Žalobu na neplatnost podle čl. 263 SFEU jednotlivec:

a)

a. nemůže ji podat, neboť nemá aktivní legitimaci

b)

b. může podat, a to i v případě aktů určených jinému subjektu

c)

c. může podat, ale v případě aktů určených jinému subjektu, pouze prokáže-li, že se ho akt bezprostředně dotýkáš

d)

d. může podat, ale pouze se souhlasem subjektu, kterého se akt týká

197.

Kdo může navrhnout Soudnímu dvoru EU, aby byla členskému státu uložena sankce za to, že nepřijal opatření k nápravě uvedená v rozsudku SDEU?

a)

a. jiný členský stát

b)

b. Komise

c)

c. Rada Evropy

d)

d. Rada EU

198.

Smluvní odpovědnost EU se řídí:

a)

a. právem rozhodným pro příslušnou smlouvu

b)

b. žádná z uvedených možností není správná

c)

c. primární právem EU

d)

d. právem daného členského státu

199.

Co vydává Komise před podáním žaloby na porušení smlouvy dle článku 258 SFEU?

a)

a. předběžné vykonatelné usnesení

b)

b. odůvodněný rozsudek

c)

c. odůvodněné stanovisko

d)

d. rozsudek o porušení smlouvy

200.

Z jakých důvodů může být proti ČR zahájeno řízení o porušení unijního práva?

a)

a. z důvodu, že ČR chce vystoupit z EU

b)

b. z důvodu, že ČR nechce vystoupit z EU

c)

c. z důvodu, že v důsledku implementačního opatření ze strany ČR dochází k nesprávné aplikaci předpisu EU

d)

d. z důvodu, že ČR odmítla jmenovat předsedu Evropské komise

201.

Stanovisko generálního advokáta v řízení o porušení smlouvy je:

a)

a. závazné ve výrokové části

b)

b. závazné

c)

c. závazně doporučující

d)

d. nezávazné

202.

K jakému orgánu se žaloba na nečinnost podává?

a)

a. k Soudnímu dvoru EU

b)

b. k místě příslušnému soudu členského státu dle sídla žalobce

c)

c. k ústavnímu soudu členského státu

d)

d. k mezinárodnímu tribunálu ve Štrasburku

203.

Kdo je privilegovaným žalobcem k podání žaloby na nečinnost orgánů EU?

a)

a. členské státy, orgány EU, NATO a ECB

b)

b. pouze členské státy

c)

c. pouze orgány EU

d)

d. členské státy, orgány EU, ECB

204.

Neprivilegovaní žalobci u žaloby na neplatnost právních aktů EU jsou:

a)

a. Komise a členské státy EU

b)

b. fyzické a právnické osoby

c)

c. pouze členské státy EU

d)

d. Evropský parlament, Komise a Rada

205.

Co je předmětem porušení práva EU?

a)

a. pouze mezinárodní smlouva

b)

b. lidská práva

c)

c. primární právo

d)

d. primární právo, sekundární právo, rozhodnutí SDEU

206.

Zboží je judikaturou SDEU definováno jako:

a)

a. jakýkoli produkt ocenitelný penězi, který může být předmětem obchodní transakce

b)

b. jakýkoli produkt ocenitelný penězi, který byl prokazatelně prodán v rámci EU

c)

c. jakýkoli produkt ocenitelný penězi s výjimkou národního bohatství, které má uměleckou, historickou nebo archeologickou hodnotu

d)

d. jakýkoli produkt ocenitelný penězi, který byl importován do EU ze třetí země

207.

Privilegovaní žalobci u žaloby na neplatnost právních aktů EU jsou:

a)

pouze členské státy, Rada, Komise a Evropský parlament

b)

pouze členské státy, EP

c)

pouze členské státy, Rada

d)

členské státy, Rada, Komise, EP a Evropská centrální banka

208.

Evropský parlament má pravomoci:

a)

legislativní, rozhodovací

b)

legislativní, rozpočtovou, kontrolní, politickou...

c)

dozorovou a kontrolní

d)

odvolává členy Rady EU

209.

Řádný legislativní postup EU je v principu charekteristický tím, že:

a)

Evropský parlament má oproti Radě dominantní postavení

b)

postavení Evropského parlamentu a Rady je v rámci této procedury rovnocenné

c)

Rada má oproti Evropskému parlamentu dominantní postavení

d)

akty jsou přijímány Komisí

210.

Poloprivilegovaní žalobci z žaloby na neplatnost právních aktů EU jsou:

a)

pouze Evropská centrální banka

b)

členské státy a Evropský parlament

c)

Komise a rada

d)

Účetní dvůr, Evropská centrální banka, Výbor regionů

211.

Směrnici lze obecně charakterizovat jako:

a)

akt závazný pro každý stát, kterému je určen, pokud jde o výsledek

b)

akt s obecnou platností, který je závazný v celém svém rozsahu

c)

akt s obecnou platností, který je přímo použitelný ve všech členských státech

d)

právně nezávazný akt

212.

Nástrojem unifikace v právu EU je v principu zejména:

a)

doporučení

b)

rozhodnutí

c)

směrnice

d)

nařízení

213.

Evropský veřejný ochránce práv je volený

a)

občany EU

b)

členy národních parlamentů členských států

c)

Evropským parlamentem

d)

Komisí

214.

Soudní dvůr EU

a)

vznikl spojením národních nejvyšších soudů členských zemí EU

b)

je klasický soudní orgán, který zahrnuje soudní dvůr, soud I. stupně a Tribunál

c)

je klasický soudní orgán, který zahrnuje Soudní dvůr a Soud pro veřejnou službu

d)

je klasický soudní orgán, který zahrnuje Soudní dvůr a Tribunál

215.

Doporučení a stanoviska:

a)

mohou zakládat pouze subjektivní práva svým subjektům

b)

mohou zakládat subjektivní práva a povinnosti svým adresátům

c)

nejsou právně závaznými akty, není nutné přihlížet k jejich obsahu

d)

nejsou právně závaznými akty, nicméně k jejich obsahu se přihlíží

216.

Pojem transpoziční lhůta se vztahuje k jakému pramenu práva EU?

a)

nařízení

b)

směrnici

c)

rozhodnutí

d)

primárnímu právu EU

217.

Změna primárního práva EU je v principu prováděna zejména:

a)

vzájemnou dohodou členských států EU

b)

jednomyslným rozhodnutím Komise

c)

rozhodnutím Rady kvalifikovanou většinou

d)

rozhodnutím Soudního dvora

218.

Kdo je pasivně legitimován v řízení o porušení smlouvy před SDEU?

a)

členský stát EU

b)

FO

c)

PO

d)

Evropský parlament

219.

V případě vynesení rozsudku ze strany Tribunálu je takové rozhodnutí:

a)

konečné bez možnosti odvolání

b)

možné napadnout odvoláním k ÚS příslušného členského státu

c)

možné napadnout odvoláním k Soudnímu dvoru

d)

možné napadnout. stížností pro porušení unijního práva ke Komisi

Similar Resources on Wayground

bahasa indonesia

223 questions

bahasa indonesia

quiz

Worksheet

•

University

ЦЭ КУИЗ

220 questions

ЦЭ КУИЗ

quiz

Worksheet

•

University

Quiz Tiếng Hàn

214 questions

Quiz Tiếng Hàn

quiz

Worksheet

•

University