Schopnost rozpoznávat a regulovat emoce je jedním z klíčových aspektů emoční inteligence.

Biologický přístup v psychologii studuje mentální procesy bez ohledu na mozek nebo nervový systém.

Tréma je formou krátkodobého afektivního stavu.

Fenomenologický přístup v psychologii klade důraz na subjektivní lidskou zkušenost.

Frustrace nastává, když člověk nemůže dosáhnout cíle, a vždy vede k agresivnímu chování.

Ekmanova studie o emocích byla provedena s kmenem Fori v Papui Nové Guineji.

Chování zahrnuje jak volní, tak mimovolní reakce.

Deprivace je krátkodobá nemožnost uspokojit potřebu.

Šest základních emocí identifikovaných Paulem Ekmanem a Wallacem Friesenem jsou radost, smutek, překvapení, strach, vztek a znechucení.

Psychologie zkoumá pouze mentální procesy a nezaměřuje se na chování.

Termín „psychika“ označuje dynamický a stabilní systém duševních procesů, stavů a vlastností.

Emoční inteligence (EQ) zahrnuje schopnost ovládat vlastní emoce a chápat emoce druhých.

Freud prohlásil, že deprese je daň za neodžitý smutek.

Kognitivní přístup v psychologii se zaměřuje především na chování a vnější reakce.

Emoce a pocity jsou totéž a v psychologii mezi nimi není žádný rozdíl.

Stres vzniká v důsledku rušivých vlivů při snaze uspokojit potřeby nebo dosáhnout cíle.

Prožívání je nepřetržitý tok uvědomovaných psychických zážitků.

Psychické procesy jsou stabilní a během života se nemění.

Adaptivní chování označuje jednání, které pomáhá jedinci přizpůsobit se okolnímu prostředí.