Kódovačka ve škole čar a programování

Na škole čar a programování se studenti neučí mávat hůlkou, ale příkazy a událostmi.
Každý kouzelník má svou postavu – malého robota, který poslouchá jen tehdy, když slyší správný rozkaz.

Ema dala svému robotovi jméno Bitík. Napsala mu první kouzlo:
„Když stisknu mezerník, skoč.“
Bitík poslušně vyskočil. „To je událost!“ řekla Ema nadšeně. „Něco se stane, když já něco udělám.“

Pak přidala druhé kouzlo:
„Když se Bitík dotkne červené čáry, zastav se.“
To byla podmínka – robot se rozhoduje podle toho, co se kolem něj děje.

Do hry se připojil i Honza, jeho robot Pixík měl jiný úkol.
Ema a Honza zjistili, že jejich roboti spolu umí mluvit!
Když Ema napsala „pošli zprávu START“, Pixík se rozjel – to byla komunikace mezi objekty.

Nakonec přidali i vstup – program se zeptal:
„Jak se jmenuješ?“
Když hráč napsal jméno, robot odpověděl:
„Ahoj, {jméno}!“

Ema se usmála. „Bitíku, ty jsi skoro jako já – jen všechno děláš přesně, jak to napíšu.“
A Bitík zablikal:
Podmínka splněna.