Proces s Alexejem Navalným.

Poprava Sophie Scholl.

Aféra Watergate a rezignace R. Nixona.

Protesty po smrti Mahsy Amini.

Demokracie je méně korumpovaná, ale stát nemá dostatek peněz na investice.

Procesy jsou zdlouhavé, drahé a neefektivní kvůli nutnosti vyjednávat a dodržovat práva vlastníků.

V demokracii rozhodují neodborníci, zatímco v totalitě staví dálnice experti.

Demokratické státy nemají právo vykupovat soukromé pozemky.

Nelegální uplácení politiků v obálkách za účelem získání zakázky.

Legální, ale kontroverzní prosazování zájmů firem a skupin u politiků formou "vysvětlování".

Systém, kde stát diktuje firmám, co mají vyrábět.

Způsob, jakým média kontrolují kroky vlády.

Totalita vyžaduje pouze pasivitu, zatímco autoritářství chce aktivní zapojení občanů.

Totalita usiluje o kontrolu "celého člověka" (duše), zatímco autoritářství vyžaduje hlavně politickou pasivitu.

V totalitě existuje tržní ekonomika, zatímco v autoritářství je centrálně plánovaná.

Mezi těmito systémy není žádný rozdíl, jsou to synonyma.

Byla uvězněna na doživotí za pokus o atentát na Hitlera.

Byla vyhoštěna ze země za organizování nepovolených demonstrací.

Byla popravena za rozdávání letáků s textem proti režimu.

Byla poslána do koncentračního tábora za svůj židovský původ.

Peníze, které musí občané platit úředníkům, aby získali lepší práci.

Strategie, kdy stát zajišťuje základní potřeby (práce, bydlení) výměnou za poslušnost a ztrátu svobody.

Systém odměn pro členy tajné policie za odhalení vnitřních nepřátel.

Finanční podpora disidentů ze zahraničí.

Ceny a výrobu určuje trh na základě nabídky a poptávky.

Ceny a výrobu určuje stát, což často vede k nedostatku zboží a neefektivitě.

Stát zasahuje do ekonomiky jen minimálně, hlavní slovo mají soukromé firmy.

Je založena na principu klientelismu a propojení s oligarchy.

Kádrový profil a politická spolehlivost.

Dosažené vzdělání na zahraničních univerzitách.

Finanční zázemí rodiny.

Úspěch v otevřených výběrových řízeních.

Každodenní účast na stranických schůzích a průvodech.

Politickou pasivitu – nestarat se o politiku a hledět si svého soukromí.

Aktivní udávání sousedů a spolupráci s policií.

Přísné dodržování náboženských rituálů na veřejnosti.

Byl to vůdce ozbrojené skupiny, která se pokusila o převrat.

Byl to moderní politik a bloger, který odkrýval korupci elit, za což byl otráven a uvězněn.

Byl to oligarcha, který podporoval Putina, ale později zbankrotoval.

Byl to agent západních tajných služeb chycený při špionáži.

Systém, kde státní zakázky získávají firmy s nejlepší nabídkou a nejnižší cenou.

Ekonomika, kde zisky a zakázky získávají firmy na základě osobních vazeb na politiky, nikoliv podle kvality.

Zákaz soukromého podnikání a zestátnění všech velkých podniků.

Podpora malých a středních podnikatelů prostřednictvím státních dotací.

Brain Drain.

Sociální mobilita.

Imigrační krize.

Omezený pluralismus.

Politik, který byl demokraticky zvolen do čela státu.

Podnikatel, který díky vazbám na stát získal obrovský majetek a zpětně ovlivňuje politiku.

Disident bojující za lidská práva v autoritářském režimu.

Člen náboženské policie dohlížející na morálku.

Přísná odluka církve od státu.

Vláda založená na vůli lidu vyjádřené ve svobodných volbách.

Právní systém odvozený přímo z náboženských textů, kde hřích je považován za zločin.

Vláda jedné politické strany s komunistickou ideologií.

Vyšetřuje závažné trestné činy jako vraždy a loupeže.

Kontroluje dodržování náboženské morálky, například správné nošení hidžábu.

Chrání náboženské menšiny před útoky radikálů.

Dohlíží na spravedlivý průběh voleb.

Zfalšování prezidentských voleb.

Smrt mladé ženy po zatčení mravnostní policií kvůli "špatně" nasazenému hidžábu.

Prudké zdražení potravin a pohonných hmot.

Vyhlášení války sousednímu státu.

Přes den pracují pro stát, v noci pracují pro zahraniční firmy.

Na veřejnosti dodržují přísná náboženská pravidla, v soukromí žijí západním stylem života.

Mají dvě občanství a pravidelně pendlují mezi domovem a zahraničím.

Navenek podporují vládu, ale tajně jsou členy komunistické strany.

K rychlejšímu připojení k internetu pro hraní her.

K obcházení státní cenzury a maskování polohy uživatele na internetu.

K těžbě kryptoměn za účelem obohacení.

Ke sledování občanů ze strany tajné policie.

Jako na legitimní vyjádření názoru občanů.

Jako na drobné výtržnictví, které se řeší pokutou.

Jako na rouhání a vzpouru proti Bohu, za což hrozí i trest smrti.

Jako na důsledek špatné ekonomické situace, kterou je třeba řešit reformami.

Mít nejinovativnější produkt na trhu.

Být politicky pasivní a mít dobré vztahy s vládnoucí elitou.

Veřejně kritizovat korupci, aby se o vás vědělo.

Spoléhat se výhradně na zahraniční investory.

Existuje pouze jedna strana, ostatní jsou zakázané ústavou.

Existuje více stran a médií, ale ty, které by reálně ohrozily moc vlády, jsou potlačovány.

Každý občan má právo založit si vlastní politickou stranu bez omezení.

Politické strany se střídají u moci na základě férové soutěže.

V USA vám hrozí ztráta zaměstnání, v Německu pouze pokuta.

V USA vás chrání svoboda tisku a nezávislé soudy, v Německu vám hrozí likvidace státním aparátem.

V obou zemích je situace stejná, novináři jsou podřízení vládě.

V Německu máte větší svobodu, protože tamní režim potřebuje propagandu.

Protože lidé nechtějí platit daně z principu.

Protože oficiální ekonomiku ovládají zkorumpované náboženské nadace a mnoho běžného zboží je zakázáno.

Protože v zemi neexistuje žádná oficiální měna.

Protože stát zakázal veškerý dovoz ze zahraničí.

Svět jako celek – šance, že se narodíte do svobodné společnosti.

Ruská loterie o přidělení státních bytů.

Systém výběru poroty u amerického soudu.

Přijímací řízení na vysoké školy v totalitním režimu.