Literární žánry II; 9. třída, literární výchova

Buď veleben tvůj hustý, dlouhý vlas,

jenž zlata lavinou se k skráním řítí,

ve slunce záři plane nad topas,

a v stínu když tvé ouško musí krýti,

jak lísky kůra leskne se a svítí!

Víc vůní v něm než v jižní noci jest,

víc jisker v něm než na obloze hvězd,

jak lilje kmitá jím tvůj bílý vaz.

Ó, nech mne u tvých nohou věčně sníti –

tvůj hladit vlas jest líp než víno píti!

• anekdota

• balada

• epos

• legenda

• ústní lidová slovesnost

Nad tenisovými hřišti pomalu hasl den, a třebaže to znamenalo konec výdělku, hoši Rychlých šípů se z toho upřímně radovali. Měli toho právě tak dost! Od časného odpoledne tu pobíhali za bláznivě skákajícími tenisovými míčky, shýbali těla v žáru slunce, desetkrát, stokrát, tisíckrát, jen aby co nejrychleji vyhověli zákazníkům. A bylo tu dnes hodně práce!

• nonsensová literatura

• dobrodružná literatura

• humoristická literatura

• fantasy literatura

• sci-fi literatura

Policista utíkal k rybníku a křičel:
„Připravte si peníze, zaplatíte pokutu! V tom rybníku platí přísný zákaz koupání!“
Několik desítek metrů od břehu se nad hladinou objevila hlava a zaúpěla:
„Já… já se nekoupu, já se topím…“
„Tak pardon, promiňte, to zakázáno není,“ řekl policista a šel pryč.

• anekdota

• balada

• epos

• legenda

• ústní lidová slovesnost

Troy se vrátil k životu a zjistil, že leží v hrobě. Probudil se do omezeného světa ohraničeného tlustou tabulí namrzlého skla před obličejem. Na druhé straně ledového šera se pohybovaly tmavé stíny. Pokusil se zvednout ruce, aby zabušil na sklo, ale svaly měl příliš zesláblé. Pokusil se vykřiknout, ale dokázal se jenom rozkašlat. V ústech měl odpornou pachuť. Do uší mu zaznělo zaharašení těžkých zámků, zasyčení vzduchu, zaskřípání dlouho nepoužívaných pantů. Světla nad ním zářila jasně, ruce, které se ho dotýkaly, byly teplé. Pomohly mu posadit se, zatímco stále kašlal a jeho dech se srážel v chladném vzduchu.

• nonsensová literatura

• dobrodružná literatura

• humoristická literatura

• fantasy literatura

• sci-fi literatura

Svatá Ludmila byl v našem středověku vroucně oslavována legendami, líčícími její život a mučednickou smrt. Mezi nimi skladba, počínající latinsky slovy Fuit in provincia Boemorum, je asi nejrozšířenější. Známá je ve dvou sobě velmi blízkých zpracováních neboli rozšířeních.

• anekdota

• balada

• epos

• legenda

• ústní lidová slovesnost

Byl jeden dědeček z Tokaje,

Sedával na vejcích kvokaje.

Zní to jak pohádka –

vyseděl kuřátka,

ten starý čipera z Tokaje.

• nonsensová literatura

• dobrodružná literatura

• humoristická literatura

• fantasy literatura

• sci-fi literatura

Pod našima okny teče vodička,

napoj mně, má milá, mého koníčka!

Nechci, nenapojím, já se koně bojím,

já se koně bojím, že jsem maličká.

• anekdota

• balada

• epos

• legenda

• ústní lidová slovesnost

Matka tohohle našeho hobita - ale co je to vlastně hobit? Zdá se mi, že dneska je třeba hobity poněkud popsat, neboť jsou už vzácní a plaše se straní Velkých lidí, jak říkají nám. Jsou to (nebo bývali) malí lidičkové, dosahující asi tak polovičky našeho vzrůstu a menší než bradatí trpaslíci. Hobitové žádné vousy nemají. Je na nich pramálo kouzelného nebo vůbec nic, leda to obyčejné a všední umění, se kterým dokážou rychle a tiše zmizet, když se hřmotné blíží taková velká neohrabaná osoba jako vy a já a dupe přitom jako stádo slonů, takže nás hobiti slyší na míli daleko.

• nonsensová literatura

• dobrodružná literatura

• humoristická literatura

• fantasy literatura

• sci-fi literatura