MA2 - opakování MA1

Merkantilismus je charakteristický...

• podporou obchodu a exportu k dosažení pozitivní platební bilance

• zdůrazňováním významu zemědělství jako hlavního zdroje bohatství

• podporou protekcionismu a regulací zahraničního obchodu

• principem laissez-faire

Answer explanation

Merkantilismus byl směr ekonomického myšlení a současně hospodářské politiky realizované státníky v průběhu 16. – 18. století. Zastánci tohoto směru propagovali silnou vládu a rozsáhlé regulace hospodářské aktivity. Zdroj bohatství viděli v obchodu, především mezinárodním a v hromadění kapitálu, především ve formě zlata a stříbra. Zahraniční obchod proto podléhal silné regulaci. Ta měla za cíl dosahování přebytku vývozů nad dovozy a tím příliv zlatých peněz do země. Uvedená politika byla postavena na tzv. navigačních zákonech, které upravovaly přepravu zboží po moři a nutily kolonie, aby obchodovaly pouze s mateřskou zemí. Mezi další protekcionistická opatření náleželo subvencování vývozů a zdaňování dovážených zpracovatelských výrobků.

Fyziokrati jsou charakterističtí...

• podporou obchodu a exportu k dosažení pozitivní platební bilance

• zdůrazňováním významu zemědělství jako hlavního zdroje bohatství

• podporou protekcionismu a regulací zahraničního obchodu

• principem laissez-faire

Answer explanation

Fyziokraté byli představiteli školy ekonomického myšlení, rozšířené v 18. století ve Francii. Název fyziokraté vznikl ze dvou řeckých slov fyzis = příroda a kratos = vláda. Představitelé této školy nesouhlasili s názorem merkantilistů, že bohatství je tvořeno směnou. Podle jejich názoru dochází k tvorbě bohatství ve výrobě, a to především v zemědělské výrobě. Byli obhájci laissez-faire a odpůrci vládních zásahů do ekonomiky. Jejich učení vycházelo z víry v přirozený řád a jeho přirozené zákony, jejichž součástí je i svobodné sledování vlastních zájmů. Učení fyziokratů bývá zařazováno pod obecnější název klasická škola politické ekonomie – francouzská větev.

Které tvrzení nejlépe vystihuje klasickou školu ekonomie?

• Ekonomiku je třeba regulovat státními zásahy k dosažení plné zaměstnanosti a stabilizace.

• Kontrola peněžní zásoby je klíčová pro stabilitu ekonomiky a vláda by měla omezit své zásahy.

• Trhy se samy regulují a to prostřednictvím přirozené rovnováhy, bez potřeby státního zásahu.

• Ekonomické rozhodování je efektivní pouze na dokonale konkurenčních trzích, kde platí teorie mezní produktivity.

Answer explanation

Klasická (anglická) škola politické ekonomie se rozvíjela v období od poloviny 18. století do poloviny 19. století především v Anglii. S touto ekonomickou školou je spojeno konstituování ekonomie jako vědy. Klasikové považovali za hlavní předmět svého zkoumání otázky ekonomického růstu a rozvoje, tedy podstatu a zdroje bohatství, rozdělování národního produktu mezi výrobní faktory v souvislosti s rostoucí populací, omezenými zdroji a volnou konkurencí v soukromovlastnické ekonomice. Byli zastánci přirozeného řádu a neviditelné ruky trhu.

Které tvrzení nejlépe vystihuje neoklasickou ekonomii?

• Ekonomiku je třeba regulovat státními zásahy k dosažení plné zaměstnanosti a stabilizace.

• Kontrola peněžní zásoby je klíčová pro stabilitu ekonomiky a vláda by měla omezit své zásahy.

• Trhy se samy regulují a to prostřednictvím přirozené rovnováhy, bez potřeby státního zásahu.

• Ekonomické rozhodování je efektivní pouze na dokonale konkurenčních trzích, kde platí teorie mezní produktivity.

Answer explanation

Neoklasická ekonomie předkeynesovského období se vyvíjela od 70. let 19. století do 30. let 20. století a je známá především v souvislosti s tzv. marginalistickou revolucí. Zakladatelé neoklasické školy, J. M. Clark, F. Y. Edgeworth, I. Fischer, A. Marshall, V. Pareto, L. Walras a K. Wicksell aplikovali marginální analýzu (pojmy mezního užitku a mezní produktivity) na dokonale konkurenčních trzích. Tržní ceny statků a výrobních faktorů byly u neoklasiků spojovány s jejich vzácností. Ústřední otázkou bylo zajištění rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou na všech trzích (teorie dílčí a celkové rovnováhy). Byly rozvíjeny makroekonomické koncepce (kvantitativní teorie peněz, makroekonomická teorie rozdělování a teorie makroekonomických produkčních funkcí).

Které tvrzení nejlépe vystihuje keynesovskou ekonomii?

• Ekonomiku je třeba regulovat státními zásahy k dosažení plné zaměstnanosti a stabilizace.

• Kontrola peněžní zásoby je klíčová pro stabilitu ekonomiky a vláda by měla omezit své zásahy.

• Trhy se samy regulují a to prostřednictvím přirozené rovnováhy, bez potřeby státního zásahu.

• Ekonomické rozhodování je efektivní pouze na dokonale konkurenčních trzích, kde platí teorie mezní produktivity.

Answer explanation

Keynesovství (keynesovská ekonomie) je teoretický přístup, který vychází z učení anglického ekonoma Johna Maynarda Keynese (1883 – 1946), žáka Alfréda Marshalla. Na pozadí Velké hospodářské krize v letech 1929 – 1933 se snažil o nalezení nové teoretické koncepce pro vysvětlení cyklického vývoje ekonomiky. Keynes ve svých úvahách vycházel z předpokladu, že trh není schopen samoregulace a nevytváří podmínky pro optimální využívání výrobních faktorů, což vedlo k závěru o možnosti stabilizace tržní ekonomiky hospodářskou politikou státu. Zájem keynesovské ekonomie je orientován na agregátní chování, zejména důchodotvorný efekt celkových výdajů a na roli investic jako hlavní faktor ekonomické aktivity. Hlavními řešenými otázkami jsou stabilita tržní ekonomiky, s důrazem na schopnost udržet plnou zaměstnanost, úloha peněz v ekonomice a dlouhodobá dynamika tržní ekonomiky.

Postkeynesovství je charakteristické...

• modelem IS-LM a modelem multiplikátoru s přímkou pod úhlem 45°

• důrazem především na reálné veličiny a vztahy mezi nimi

• ekonomické subjekty na těchto nemají dokonalé informace, které by podporovaly jejich optimální chování

• prvkem nejistoty ohledně budoucího vývoje ekonomiky

Answer explanation

Postkeynesovství (konec 40. let a 50. léta minulého století, především ve Velké Británii a Itálii) je ekonomický směr, který velmi úzce navazuje na myšlenky J. M. Keynese a nadále je rozvíjí. Přijímá Keynesovu teorii efektivní poptávky a pracuje s prvkem nejistoty ohledně budoucího vývoje ekonomiky. Tato časová dimenze může vést k tomu, že trhy se nevyčišťují a ekonomické subjekty na těchto trzích nemají dokonalé informace, které by podporovaly jejich optimální chování. Právě tato skutečnost je argumentem postkeynesovské kritiky neoklasické teorie vyčišťujících se trhů.

Neokeynesovství je charakteristické...

• modelem IS-LM a modelem multiplikátoru s přímkou pod úhlem 45°

• důrazem především na reálné veličiny a vztahy mezi nimi

• ekonomické subjekty na těchto nemají dokonalé informace, které by podporovaly jejich optimální chování

• prvkem nejistoty ohledně budoucího vývoje ekonomiky

Answer explanation

Neokeynesovství (40. – 50. léta minulého století, verze keynesovství vyvíjející se zejména v USA) je ekonomický směr, ve kterém je kladen důraz především na reálné veličiny a vztahy mezi nimi a současně jsou upozaděny peněžní aspekty keynesovské teorie. Mezi nejznámější neokeynesovské modely patří například model IS-LM A. H. Hansena či model multiplikátoru s přímkou pod úhlem 45° P. A. Samuelsona. Faktor nejistoty a očekávání není do neokeynesovských modelů zabudován

Které tvrzení nejlépe vystihuje monetarismus?

• Ekonomiku je třeba regulovat státními zásahy k dosažení plné zaměstnanosti a stabilizace.

• Kontrola peněžní zásoby je klíčová pro stabilitu ekonomiky a vláda by měla omezit své zásahy.

• Trhy se samy regulují a to prostřednictvím přirozené rovnováhy, bez potřeby státního zásahu.

• Ekonomické rozhodování je efektivní pouze na dokonale konkurenčních trzích, kde platí teorie mezní produktivity.

Answer explanation

Monetarismus (konec 50. let, 60. a 70 léta minulého století) je jedním ze směrů soudobé neoklasické makroekonomie. Hlavní myšlenkou monetarismu je, že poruchy monetárního sektoru jsou hlavní příčinou ekonomické nestability. Jedním z nejznámějších představitelů monetarismu je Milton Friedman, nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 1976, jemuž bývá připisován názor, že ke změnám v úrovni agregátního peněžního důchodu dochází především v důsledku změn peněžní zásoby.

Nová klasická makroekonomie (škola racionálních očekávání) je založena na předpokladu, že:

• Ekonomické subjekty mají racionální očekávání a v průměru se nemohou systematicky mýlit.

• Státní zásahy jsou nezbytné k regulaci agregátní poptávky a minimalizaci hospodářských výkyvů.

• Hlavním faktorem ovlivňujícím ekonomiku je fiskální politika a růst veřejných výdajů.

• Pokusy vlády stabilizovat ekonomiku v krátkém období jsou neúčinné, protože trhy jsou efektivní a samy se vyčišťují.

Answer explanation

Nová klasická makroekonomie (škola racionálních očekávání) je ekonomický směr, který se začal rozvíjet na základech monetarismu v 70. letech minulého století. Je založen na předpokladu racionálních očekávání ekonomických subjektů, což představuje racionální maximalizační chování v oblasti získávání a používání informací v procesu utváření představ ohledně budoucího ekonomického vývoje. Podle hypotézy racionálních očekávání se jednotlivci nemohou systematicky mýlit, a proto jejich odhady budoucnosti jsou v průměru správné. Druhým podstatným předpokladem tohoto ekonomického směru jsou efektivní vyčišťující se trhy. Z těchto dvou předpokladů je vyvozován závěr, že každý pokus stabilizovat úroveň výstupu a nezaměstnanosti v krátkém období bude neúčinný.

Ekonomie strany nabídky je založena na předpokladu, že:

• Efektivní alokace práce a kapitálu je klíčovým faktorem hospodářského růstu.

• Snižování daní a odstraňování institucionálních překážek podporuje ekonomický růst.

• Hlavní nástroj hospodářské politiky spočívá v regulaci agregátní poptávky.

• Vláda by měla zvyšovat veřejné výdaje k podpoře ekonomiky.

Answer explanation

Ekonomie strany nabídky (70. léta minulého století) je nabídkově orientovaný ekonomický směr, který zdůrazňuje, že základní determinantou tempa růstu národního produktu je efektivní alokace a využití práce a kapitálu v ekonomice. Za hlavní překážky jsou považovány faktory, které odrazují od práce a investování (např. velikost a struktura daní, institucionální překážky apod.). Doporučení pro hospodářskou politiku spočívají ve snižování daňových sazeb a v podpoře opatření, která vedou ke zvýšení konkurence na trzích práce i zboží a služeb.